Již stovky let vyprávějí námořníci historky o obřích vlnách, které se objevují jako blesk z čistého nebe a potápějí lodě. Vědci je však po dlouhou dobu odmítají vzít na vědomí a jsou přesvědčeni, že se jedná o námořnické báchorky. Ještě v polovině dvacátého století oceánografové v jednom šiku popírají jejich existenci.

Až v roce 1980, když se s tuláckou vlnou potká francouzský tanker Esso Languedoc se situace mění. Očití svědkové vypovídají, že moře bylo rozbouřené a vlny dosahovaly 4 metrů. Náhle se však objevila několikanásobně vyšší obrovská vlna. Jednomu členovi posádky se podaří vlnu vyfotografovat a vědci později na základě této fotografie její výšku odhadnou na 30 metrů! Přesto jsou i nadále k tomuto záhadnému jevu skeptičtí.

V lednu 1995 však tulácká vlna zasáhne vrtnou plošinu Draupner u norských břehů. Laser sledující hladinu moře zaznamená její výšku, která dosáhla téměř 26 metrů a rychlost přesahující 72 kilometrů za hodinu. Nezvratný důkaz byl na světě a oceánografové konečně kapitulují.

Zpětný průzkum vraků lodí potopených v letech 1969 až 1994 následně odhalí, že více než třetinu z těchto lodí potopila právě tulácká vlna. A z oběžné dráhy Země družice zaznamenají v průběhu 12 let jen v oblasti Severního moře 460 těchto vln, které dosahovaly výšky mezi 20 a 30 metry. Podle expertů jich v každém okamžiku ve světových oceánech existuje přibližně deset.

Podle australského profesora Naila Akhmedieva jsou tyto vlny pro plavbu po mořích nebezpečnější než vlny tsunami, které představují nebezpečí jen u pobřeží. Tyto tulácké vlny se totiž objevují zdánlivě bez jakékoli příčiny a mohou dosáhnout několikanásobku výšky okolních vln. Na plavidlo zasažené vlnou vysokou 11 metrů tak působí silou přibližně 6 tun/m². Většina lodí je sice stavěna tak, aby vydržela až 15 tun, ale vlna vysoká 30 metrů už vyvine sílu 100 tun. A v tomto případě nemá zasažené plavidlo šanci.

Jak tyto zabijácké vlny vznikají, se vědci stále jen domnívají. Mohou vzniknout v bouři i na zcela klidném moři například předbíháním, kdy jedna vlna pohltí druhou či přechodem přes mělčinu. Ale mohou vzniknout i nárazem na proud v opačném směru. Často se totiž vyskytují právě v oblastech mohutných oceánských proudů. Přesnou příčinu jejich vzniku se doposud nepodařilo odhalit a není možné tak před nimi varovat. Pro námořní dopravu tedy zůstávají hrozbou i nadále.
Dále čtěte: Poblíž Nového Zélandu se prohnala vlna vysoká jako osmipatrový dům.