Částice proudící ze Slunce se nazývají solárním větrem. Vědci o jeho existenci vědí již mnoho let, ale až nyní se podařilo odhalit mechanismus, který sluneční vítr pohání. Tento vědecký úspěch byl popsán v časopise Nature Communications.

Sluneční vítr je proud plazmatu uvolňující se ze Slunce do všech směrů a proniká skrze celou Sluneční soustavu. Tyto částice se pohybují rychlostí 400 až 800 kilometrů za sekundu a jejich teplota dosahuje tisíc stupňů Celsia.

Částice mají tak vysokou energii, že je sluneční gravitace nedokáže udržet, ale dodnes není znám mechanismus, který je dokáže takto urychlit. Vědci již dlouho předpokládali, že obrovské teploty vznikají vlivem rychlého pohybu, ale dodnes neexistoval žádný důkaz.

K novým poznatků vědci dospěli na základě analýzy dat z vesmírného satelitu MMS, který měří charakteristiky solárního větru. Pomocí nové metody korelace částic a polí, autoři zkoumali, jak elektrické pole přenáší energii na elektron v slunečním větru a také jak množství energie závisí na rychlosti elektronu.

Ukázalo se, že údaje se shodují s teorií, kterou poprvé zveřejnil sovětský fyzik Leva Landau. Tento proces, kdy elektrony přebírají energii zvukových vln šířených v plazmatu, byl nyní vůbec poprvé objeven v komplexním turbulentním proudění slunečního větru. Dále čtěte: (Vědci konečně přišli na to, proč je Uran tak odlišný od ostatních planet).