V roce 1996 byl nalezen nejpodivnější kámen, který byl kdy objeven na naší planetě, a jak se později ukázalo, podivný byl proto, že z naší planety vůbec nepocházel. Oblázky o průměru několika centimetrů objevil egyptský geolog Aly Barakat během provádění výzkumu v části saharské pouště, která je známá tím, že je v ní velký obsah unikátního přírodního žlutého skla.

Barakat okamžitě poznal jedinečný význam lesklého kamene lemovaného drobnými diamanty a měl podezření, že nepochází ze Země, což vědci také později potvrdili. Pro vědce bylo ale po celou dobu záhadou, že kámen se nepodobal žádnému jinému kusu meteoritu, který byl na Zemi nalezen.

Jak ukazují výsledky nové studie, tajemství drobného kusu horniny Hypatia může sahat miliardy let zpět do doby, kdy se teprve začala formovat naše sluneční soustava.

Před několika lety univerzitní tým vědců v Johannesburgu prohlásil, že Hypatia je první nalezenou horninou pocházející z jádra komety. Tato myšlenka by zapadala do předpokládaného původu unikátního libyjského žlutého písku. Podle vědců totiž vznikl nárazem tělesa, při kterém došlo jeho roztavením ke vzniku skla.

Nyní se ale zdá, že příběh Hypatie není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdálo. Johannesburský tým analyzoval minerální složení a zjistil, že ačkoli je to určitě vesmírné těleso, jeho složení naprosto neodpovídá všem známým skladbám materiálů, které pocházejí z naší sluneční soustavy.

Vše ve vesmíru kolem nás má podobné složení jako takzvané chondritické meteority, které vznikly z prachu mateřské mlhoviny. Tato tělesa představují až 96 procent všech meteoritů, které dopadají na naši planetu. Vyznačují se tím, že jsou složeny z malého množství uhlíku a většího množství křemíku.

U Hypatie je to ale zcela jinak. Má totiž neobvykle vysoký obsah uhlíku a naprosto minimální obsah křemíku. Ještě podivnější je ale zjištění, že se v tomto kusu horniny nacházejí velice specifické sloučeniny uhlíku, takzvané polyaromatické uhlovodíky (PAH), které jsou považovány za základní stavební kámen mezihvězdného prachu. Tento prach existoval ještě mnohem dříve, než vznikla naše sluneční soustava, a vyskytuje se také v meteoritech a kometách, které nebyly velmi dlouhou dobu zahřívány.

Vědci se domnívají, že za uchováním původní struktury kamene stojí zejména velice silný náraz tělesa, který způsobil vytvoření vrstvy diamantu na povrchu, který ochránil vnitřní strukturu po miliony let.

V Hypatii ale našli další anomálii v podobě drobných kovových částí a dalších minerálních zrnek. Při bližším výzkumu zjistili, že se jedná zejména o drobné částečky stříbrného jod-fosfidu a moissanitu (karbid křemíku) ve velmi nečekaných formách, a také zrna složená převážně z niklu a fosforu s velmi malým množstvím železa. Takové minerální kompozice nebyly dosud objeveny v žádných pozemských ani vesmírných horninách.

Jedna věc je podle vědeckého týmu jistá, že podivný kámen byl vytvořen ve velmi chladném prostředí pod minus 196 stupňů Celsia. To naznačuje, že Hypatia pochází z Kuiperova pásu za Neptunem, nebo dokonce z Oortova oblaku v mezihvězdném prostoru.

Všechny tyto anomálie dohromady vedou vědce k názoru, že Hypatia, nebo alespoň její část, se začala formovat ještě před sluneční soustavou. Podrobnější výzkum může vědcům pomoci lépe pochopit některé záhady kolem samotného vzniku hvězd jako je naše Slunce, a také určit přesný původ záhadné Hypatie.

Nedávno byly nalezeny v naprosto nečekané oblasti vzácné stopy minerálů, které vznikají při dopadu asteroidu na ostrově poblíž Skotska. Na rozdíl od Hypatie jsou vědcům tyto minerální kompozice dobře známé. Dále čtěte: NASA přesouvá své investice do výzkumu Měsíce.