Dávno před tím, než se na Zemi objevili dinosauři, tedy před zhruba 300 miliony let, byly srážky s asteroidy poměrně vzácné. V období dinosaurů se ale intenzita, se kterou dopadala vesmírná tělesa na Zemi i Měsíc, zvýšila.

Za výzkumem, jehož závěrem je, že dinosauři nemuseli vyhynout v důsledku jediné události, stojí tým vědců Thomase Gernona. Tito obří tvorové totiž žili zrovna v období, které pozemskému životu příliš nepřálo.

Vědci se domnívají, že náhlé zvýšení počtu srážek s asteroidy mohlo být způsobené rozbitím nějakého rozměrného tělesa v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Dopadající asteroidy mohly být pozůstatkem této události. 

Až dosud se většina expertů domnívala, že náraz asteroidu, který vyhladil dinosaury, byl svou velikostí a destruktivními účinky jedinečný. Nový výzkum ale ukazuje, že se něco podobného dalo v podstatě očekávat. K výzkumu vědci využili množství kráterů našeho souputníka Měsíce, z jejichž počtu odvodili množství dopadů na Zemi.

Tato myšlenka může vypadat podivně, ale dává smysl: asteroidy dopadají na Zemi i Měsíc stejně často, ale na Zemi jsou jejich stopy rychle zničené přírodními procesy. Naopak na Měsíci neexistují faktory, které by mohly tyto důkazy zničit. 

Na Zemi se kvůli erozní činnosti nedají najít krátery starší než 650 milionů let. Zato na Měsíci, který nemá atmosféru, takové krátery vydrží neomezeně. Výzkum Měsíce je proto nesmírně důležitý pro poznání, jak se vyvíjela také naše planeta.