Přibližně před 6 300 lety vybuchl u jižního pobřeží Japonska supervulkán, který vychrlil více než pět set kilometrů krychlových magmatu. Erupcí zcela zanikl původní stratovulkán i jižní a východní části ostrova Kjúšú, který byl neobydlený několik století.

Sopečná kaldera Kikai se nachází u japonského ostrova Kjúšú v Jihočínském moři a prakticky celá je pod vodou. O její přítomnosti svědčí pouze dvojice sopečných lávových dómů Sowa-Iwo-džima a Iwo-dake, které byly v minulosti aktivní.

Nyní vědci objevili na místě pradávné události obrovský lávový útvar, který vykazuje jasné známky vulkanické činnosti, a proto oblasti bedlivě sledují. Lávový útvar má téměř deset kilometrů v průměru a jeho vrchol se nachází jen 30 metrů pod povrchem. Mořské dno nad dómem se zvedlo o 630 metrů a pokud bude tlak nadále narůstat, hrozí rozsáhlá katastrofa.

„Sopečný dóm je chemicky odlišný od supererupce, což naznačuje, že nový systém magmatických zásob vznikl před 7 300 lety,“ uvedl vědec Yoshiyuki Tatsumi. Vědci tuto „obnovenou“ aktivitu vulkánu považují za předzvěst supererupce.

Další měření budou probíhat v březnu, kdy bude také vyhodnocen průběh aktivity. Vědci tvrdí, že přítomnost dómu nemusí znamenat nutně katastrofu. Pokud by ale dóm praskl, množství plynů a páry by měly zásadní dopad na globální klima. Nový průzkum pomocí seizmických a elektromagnetických senzorů a podvodních robotů by měl ukázat přesnou charakteristiku kaldery a odhadnout tak potencionální nebezpečí.

V minulém roce vědci odhalili rozsáhlou oblast v Severní Americe, kde se pod několika státy zvedají horké masy hornin. Pozoruhodný útvar se nachází přibližně 200 km pod povrchem a vědci oblast nadále monitorují. Nedávno také vědci objevili zvláštní skleněné útvary na okraji Mariánského příkopu, které souvisejí s vulkanickou podmořskou čiností.