Komerční provoz letadla Concorde byl zahájen v roce 1976 a ve službě tento ikonický stroj zůstal pouhých 27 let. Celosvětově byl jeho provoz ukončen v roce 2003.

Za ukončením provozu tohoto pozoruhodného stroje stálo hned několik nepříznivých faktorů. Hlavním z nich byla celková nechuť populace k letecké dopravě po incidentu z 11. září 2011. Neméně přispěla také tragická nehoda Concordu u Paříže kdy zahynulo 113 cestujících a v neposlední řadě i velký provozní hluk a finanční náročnost na provoz a opravy stárnoucích letadel.

Na poslední přistání Concordu čekalo v roce 2003 v Londýně přes čtvrt milionu lidí. Letoun totiž představoval pro mnohé nový věk a to hlavně proto, že dokázal výrazně zkrátit vzdálenosti mezi kontinenty.

Přesně 17 let od tragédie

Dne 25. července 2000 se letounu Concorde společnosti Air France při startu na pařížském letišti Charlese de Gaulla protrhla pneumatika jejíž části následně prorazili elektrický kabel podvozku, levou část křídla a palivovou nádrž.

Vytékající palivo se vzňalo vinou elektrické jiskry z poškozeného kabelu a postupně plameny začaly pohlcovat celé křídlo. To vše se odehrálo během několika vteřin, naneštěstí v době kdy stroj již nebylo možné zastavit a pilot měl jedinou šanci v podobě pokusu o nouzové přistání. K tom však již nikdy nedošlo, protože těžce poškozený stroj se zřítil přibližně jednu minutu po startu. Při zřícení Concordu byl zničen také hotel v městečku Gonesse poblíž Paříže.

Tragická havárie si vyžádala celkem 113 obětí, z toho 109 na palubě letounu a další 4 oběti v zasaženém hotelu.

Následné vyšetřování ukázalo, že fatální protržení pneumatiky měl na svědomí kus plechu, který odpadl z letadla DC–10 společnosti Continental Airlines, jenž startovalo chvíli předtím. Mimo tuto oficiální příčinu se také pracovalo s verzí, že skutečným důvodem byl špatně instalovaný podvozek, kde chyběla důležitá součást. Podvozek měl pak tendenci rozkmitat kola, která se tím přehřívala a byla proto mnohem méně odolná proti průrazu.

Letecká společnost Air France v reakci na neštěstí zastavila provoz všech Concordů a britský letecký úřad stáhl povolení na lety, které byly opět obnoveny až po četných konstrukčních změnách, které však letounu velmi přidaly na váze a tím ho učinily ještě méně ekonomickým.

Druhá éra nadzvukových letů

Je známo, že nadzvuková letadla vytváří při dosažení rychlosti zvuku velmi hlasitý a nepříjemný aerodynamický třesk a toto byl také jeden z důvodů proč byly pro komerční využití zakázány.

Pokroky v materiálech a aerodynamice, ve spojení s rostoucí náročností komerčních letů však naznačují, že nadzvukové lety by se mohly brzo vrátit zpět. Velké společnosti jako Lockheed Martin, Airbus, nebo Virgin Galactic již mají plány letadel, která by mohla dosahovat rychlosti 1 Mach, což je přibližně 1200 km/h. Zároveň by však měla mít stejnou ekonomickou náročnost jako dnešní stroje, které létají pod rychlostí zvuku.

„Letecké inženýrství urazilo od doby kdy vzlétl poslední Concorde dalekou cestu. Pomocí nových technologií bude možné postavit letoun, který bude schopen trvale nadzvukové rychlosti a přitom bude mít rozumné náklady na údržbu a provoz,“ řekl jeden z inženýrů zabývající se vývojem nových letadel.

Důležitá je samozřejmě poptávka a ta v posledních letech roste. Letadla totiž dnes létají stejnou rychlostí jako před 30 lety a letecký průmysl v tomto ohledu zažívá dlouholetou stagnaci. Dokonce i vlajkové lodě Boeingu a Airbusu z ekonomických důvodů letí přes Atlantik 7 hodin, na rozdíl od Concordu který ho zvládl přeletět za necelé 3 hodiny.

Společnosti Spike Aerospace a Aerion Corporation, které jsou podporovány Airbusem, nyní testují design nových strojů. Obě společnosti plánují návrh letadel pro 18 pasažérů. První letadlo The Spike S–512 by mělo dosáhnout rychlosti 1,6 mach (1920 km/h) a druhé letadlo s názvem Aerion AS2 by mělo dosahovat rychlosti 1,4 mach (1680 km/h).

Technologie nadzvukových letadel je ale poměrně složitá. Je to boj mezi optimalizací aerodynamiky v rychlostech nad 1 mach a zároveň schopnosti udržet se ve vzduchu i při velmi nízkých rychlostech. Obě společnosti však předpokládají, že hotový prototyp by mohl být představen v roce 2020 a nasazení do komerčních letů plánují kolem roku 2023.