V roce 1937 kdy se vydala na let kolem světa, byla Amelie Earhartová považována za uznávaného leteckého průkopníka a na svém kontě měla již celou řadu světových rekordů. Byla například první ženou, a do té doby pouze druhou osobou po Charlesovi Lindberghovi, která sama se svým strojem přeletěla přes Atlantický oceán.

Koncem roku 1936 po předchozím neúspěšném pokusu začala plánovat svůj druhý let kolem světa. Pokud by jí v roce 1937 tento přelet vyšel, nebyla by sice prvním člověkem kterému se to podařilo, ale zapsala by si světový rekord za nejdelší oblet země kolem rovníku s délkou přes 47 tisíc kilometrů.

Špatný radiový signál a záhadné zmizení

Psal se první červnový den roku 1937 když Earhartová dorazila se svým navigátorem Fredem Noonanem do Oaklandu v Kalifornii, odkud naposledy vzlétli k obloze se speciálně upraveným strojem pro dálkové lety Lockheed Electra 10E s doletem až 4000 km.

29.července 1937 doletěla Earhartová po zastávkách v Jižní Americe, Africe, Indii a jihovýchodní Asii do Lae na Nové Guinei na třídenní zastávku, po které měla dále pokračovat k Howlandovu ostrovu. Lae je zároveň místo kde byli oba členové posádky naposledy viděni.

Americká pobřežní stráž čekala na Howlandově ostrově, aby přistávajícímu letadlu mohla asistovat rádiovou navigací a kouřovým signálem, pro lepší lokalizaci malého kusu pevniny v Pacifiku, na kterém měli přistát. Komunikace s letadlem však byla velmi nekvalitní díky silnému rušení. Několik set kilometrů před Howlandovým ostrovem byla rádiová komunikace definitivně ztracena a letadlo zmizelo.

Na základě poslední zprávy kterou pobřežní stráž zachytila, se léta pracovalo s verzí, že Earhartová pravděpodobně nemohla najít cíl na přistání, po dlouhém hledání vyčerpala palivo a zřítila se do moře.

Lidské kosti a kus plechu na ostrově Nikumaroro

V roce 1940 nalezl britský důstojník na ostrově Nikumaroro část lidské kostry, dámské boty, prázdnou krabici a kus hliníkového plechu. Ihned si vybavil osud Earhartové a všechny artefakty poslal na Fiji, kde byly ohledány. Lékař však konstatoval, že se jedná o podsaditého muže a nikoliv o Earhartovou.

Kosti později zmizely, ale v roce 1998 se našly lékařské záznamy z ohledání v Londýně. Dva další soudní specialisté přezkoumali měření kostí a shodli se, že mohou patřit ženě severoevropského původu.

Nalezený kus hliníkového plechu později odborníci také identifikovali jako možnou část letounu Lockheed Electra 10E.

Nově sestavený expediční tým nyní bude zkoumat nejpravděpodobnější z teorií, která tvrdí, že Earhartová a Noonan v důsledku nedostatku paliva při hledání Howlandova ostrova, přistáli na ostrově Nikumaroro, kde zemřeli jako trosečníci. Na tomto ostrově se totiž nenachází žádný zdroj pitné vody.

Expedice si slibuje, že by se mohlo podařit nalézt další zbytky kostí, které mohly od původního místa nálezu rozptýlit například krabi, nebo jiná mořská zvířata žijící v okolí. K hledání pozůstatků jsou průzkumníci vybaveni speciálně vycvičenými forenzními psi, kteří dokáží najít lidské ostatky až několik metrů pod povrchem.

„Na toto pátrání neexistuje žádná lepší technologie než tito psi,“ uvedl Hiebert pro National Geographic. „Mají při hledání tohoto typu vyšší míru úspěchu, než speciální lokalizační radary.“

Prostředí ostrova je velice vlhké a horké, plné bujné vegetace, a proto bude celá akce pravděpodobně velmi náročná.