Podle odborníků existují dva druhy psychopatů. Ti inteligentní, kteří mají vzdělání, spoustu titulů, ale vykazují znaky psychopatického jednání. Ti pak zpravidla končí v politice a jsou tam velmi úspěšní. Anebo končí v podnikatelské sféře. A pak jsou ti méně inteligentní, kteří často končí v kriminále.

Zkrotit psychopata přitom bývá prakticky nemožné. „Jediná obrana je od takového člověka utéct. S psychopatem se prostě žít nedá," říká doktor Stanislav Hájek, dlouholetý pracovník Vězeňské služby a forenzní psycholog v rozhovoru pro Český rozhlas. Říká se, že svědomí dostihne každého. Podle Stanislava Hájka ale toto přísloví u některých lidí tak úplně neplatí. „Jsou lidé, kteří svědomí prostě nemají. Mají porušené vnímání sociální reality, tedy toho, co se děje s nimi i toho, co se děje kolem nich," říká.

Obecnou představu o tom, že psychopat je na první pohled rozpoznatelný potenciální vrah, uvádí na pravou míru Paul Babiak a Robert Hare ve své knize Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce. V ní popsali asi šestnáct diagnostických znaků. „A myslím si, že se tam spousta lidí najde," říká Hájek.

Podle psychologa Radkina Honzáka je pro psychopaty typické, že se vždy derou na špici, pokud mají příležitost. „Jde o to, jak dalece se společnost dohodne, že tady máme nějaká pravidla a že jsou vymahatelná i pro tyto lidi. Proto jsou mezi psychopaty nejlepší obchodníci, ale také notoričtí lháři. Muž, který prodá Karlštejn, nebo sňatkový podvodník s IQ 85, který s nadhledem ukecá vysokoškolačku." Opravdu se psychopat neprosadí tam, kde jsou nějaká pravidla? A jak jsme na tom v Česku?

„Bídně. Vezměte si způsoby, jak náš velký prezident ohýbá ústavu a jak dalece mu to všichni dovolí. To je jeden ze zoufalých příkladů, jak naše společnost degeneruje, a taky jeden z důvodů, proč v době ekonomického boomu jsou lidi tak otrávení. Protože máme instinktivní potřebu určitých pravidel, kterým říkáme struktura, vztahy, hodnoty a pokud dohodnutá pravidla platí jasně a explicitně, a špičky je začnou porušovat, tak padá i vědomí spravedlnosti v celé společnosti," vysvětluje Honzák.         

Ve velké množině psychopatů v dějinách lidstva se ale najde i odchylka, kdy psychopat začne sloužit dobru. „Svět bez zla by přece nemohl být světem dobra. Jakýmsi rozumem epochy bylo do půlky 19. století náboženství, a pak už věda. Taky jsme ale měli nerozum epochy, což byl takový Franz Kafka, nebo dodnes nepochopení fyzikové typu Einsteina nebo Nielse Bohra, které jsme dosud nepobrali." 

Standartní osobnost nebyl podle Radkina Honzáka ani Karel IV. „Ten i v usedlém věku jezdil na turnaje, až ho tam praštili do hlavy. Ochrnul na všechny čtyři a měl velké štěstí v neštěstí na skvělého ranhojiče. Ten ho totiž správně vyvěsil a zůstala mu jen hlavička na stranu. Ale když byl mladší, tak ho sám papež nabádal, aby nechodil oblékaný jako floutek. A ten rozmach Prahy, co zvládl udělat. To přece nemohl udělat chlapec, který sedí někde při zdi," myslí si Honzák. Dusno by se dalo krájet. První budu mluvit já, utřela Maláčová svoji vládní kolegyni.

Zdroj: irozhlas.cz.