Plášť Země začíná přibližně 30 kilometrů pod povrchem a sahá až do hloubky 2900 kilometrů, kde přechází v železo-niklové jádro. Žádný vědecký přístroj se zatím do této hloubky nedostal, ale na základě předchozích výzkumů se předpokládá, že plášť je tvořen stejnými horninami jako některé meteority, které pocházejí z raného období Sluneční soustavy.

Tyto vědecké poznatky jsou založeny převážně na analýze složení magmatu, které se na mnoha místech naší planety vylilo na povrch kvůli sopečné činnosti. Díky složení vědci dokázali určit, že plášť má podobné složení jako takzvané chondrity.

Vědci si však stačili během výzkumu všimnout, že chondrity na rozdíl od hornin v zemském plášti obsahují mnohem méně izotopů železa. Tuto skutečnost už vědci znají mnoho let, až dosud bylo ale záhadou, čím je to způsobeno.

Díky laboratorní simulaci, kdy vědci vytvořili umělý přechod mezi vnějším jádrem a zemským pláštěm se totiž ukázalo, že železo z jádra uniká do pláště. Vědci totiž zjistili, že v takovém systému dochází k oddělování izotopů železa, které díky vysoké mobilitě a hromadí se na místech s nižším tlakem. Za miliardy let je tak plášť země doslova nasycen železem.

Výpočty také ukázaly, že tyto izotopy jsou schopny proniknout nejen do pláště, ale také stoupat výš. Po velice dlouhé době mohou dosáhnout zemské kůry a nakonec jsou díky sopkám vymrštěny na povrch. Tyto výzkumy jsou pro vědce velice cenné, protože jim umožní lépe pochopit seismické aktivity země a vztahy mezi hlubokými vrstvami Země. Dále čtěte: (Dny na Zemi měly pouhých osmnáct hodin. Vědci využili pradávné skály jako hodiny do minulosti).