Dne 1. dubna 1960 odstartovala z mysu Canaveral na Floridě nosná raketa Thor Able, která nesla na palubě meteorologickou družici Tiros 1. Tato událost byla po předchozím neúspěšném pokusu družice Vanguard 2, klíčovým milníkem v oblasti meterologie. Díky prvnímu satelitu s meterologickými přístroji bylo možné mnohem lépe předpovídat počasí.

Satelit řady Tiros byl totiž jako první schopen sledovat počasí a přenášet obraz z vesmíru na Zemi. Satelit Tiros 1 byl vybaven dvojicí kamer pro snímání obrazu ve viditelném i infračerveném spektru.

Družice poskytla meteorologům dosud neslýchaný nástroj, jak mnohem lépe předpovídat i dlouhodobější vývoj počasí na Zemi. Jen během prvního měsíce svého provozu poslala do pozemního střediska více než 23 tisíc meterologických měření. Rozšířením palety palubních vědeckých nástrojů další družice z řady Tiros poskytovaly i další údaje díky infračerveným radiometrům, které dokázaly měřit tepotu vzduchu i povrchu, a také například množství vodní páry v atmosféře.

Meterologické družice měly přitom velice dlouhý vývoj a zrod této myšlenky sahá až do třicátých let minulého století. První myšlenky těchto družic se objevily například v tehdejší vědeckofantastické literatuře. Vývoji družic a nosných raket však dala zelenou až druhá světová válka, která se zasloužila o zdokonalení raketové techniky natolik, že mohla být využita pro dobývání vesmíru.

Další už pokročilou družicí na oběžné dráze se stala v roce 1966 ATS-1, která představovala vůbec první geostacionární družici s meterologickými přístroji. Evropská družice Meteosat 1 se dostala do vesmíru až 23. listopadu 1977. Geostacionární družice obíhají Zemi ve výšce 38 500 kilometrů, protože v této výšce se družice otáčí synchronně se Zemí a zůstává tedy ve vztahu k Zemi na jednom místě. Díky tomu může družice sledovat nepřetržitě jednu oblast o rozloze až 42 procent povrchu Země. Dále čtěte: Partyzánský kousek jedné americké společnosti. Do vesmíru dostala první nelegální družice v historii.