Během erupce podvodních sopek se uvolňuje stejně jako na povrchu množství toxických plynů. Tyto plyny jsou pod hladinou oceánu formovány do obrovských bublin, které se dostávají až na hladinu, kde prasknou a plyn uniká do atmosféry.

Vědci se již léta snaží o lepší prozkoumání a monitorování podvodních sopek, ale jelikož se často nacházejí v obrovských hloubkách, jejich výzkum je značně problematický. Vědci nyní přišli s chytrým řešením, které odhalilo vedlejší produkt podmořských erupcí.

Geologové analyzovali záznamy nízkofrekvenčních zvuků z aljašské sopky v atmosféře. Tyto infrazvuky generovala sopka Bogoslof během několika desítek erupcí, které se odehrály v roce 2016 a 2017. Vzhledem k nedostupné poloze sopky je téměř nemožné ji sledovat jinak než za pomoci právě těchto zvuků z atmosféry.

Již v minulosti se objevila svědectví o tom, že na povrch oceánu vystoupala obrovská bublina plynů, kterou uvolnila erupce podmořské sopky. Jedním z takových svědectví je například to z roku 1908, kdy lidé z parníku Albatros viděli obří bublinu stoupající z oceánu doprovázenou oblaky kouře a páry.

Díky moderním technologiím a týmu geologů se nyní tuto více než sto let starou záhadu podařilo vysvětlit. Každé prasknutí takto rozměrné bubliny vytvoří nízkofrekvenční zvuky, které vědci dokáží v atmosféře zachytit a díky tomu monitorovat činnost podmořské aktivní sopky. 

Nízkofrekvenční signály vědci modelovali jako přetlakové plynové bubliny, které se tvoří na hranici vody a vzduchu. Některé z těchto kolosálních bublin mohou mít poloměr až 400 metrů. Pokud by se v ploše vystupující bubliny například nacházelo nějaké plavidlo mohlo by být bublinou doslova pohlceno a propadnout se pod hladinu. Dále čtěte: (Z moře se vynořil teprve před čtyřmi lety. Nyní ostrov v Pacifiku bují životem).