Mount Mantapu zažila od roku 2006 minimálně šest jaderných explozí, jejichž otřesy byly zaznamenány seismology jako zemětřesení. Na základě těchto dat se dá také zpětně určit síla jaderné bomby, která byla odpálena. Podle posledního satelitního průzkumu tohoto území, však hora začala vykazovat známky blížícího se kolapsu.

Podle odborníků na statiku totiž Mount Mantap začíná mít takzvaný „horský syndrom únavy“. Tento specifický termín používaný k označení změn v horách po opakovaných podzemních explozích, byl poprvé použit během studené války v Rusku, kde podobné podzemní testy také probíhaly.

Zpráva ruských geologů z roku 2001 hovoří poměrně jasně: „Podzemní detonace jaderných výbuchů výrazně mění vlastnosti skalního masivu. Fragmentace a lomy v horninách jsou rozsáhlé. Propustnost vody je rovněž několikanásobně zvýšena a tyto všechny faktory mohou vést ke kolapsu celého masivu. Umístění náloží pro nový test musí být zvoleno tak, aby se zóny porušených částí hory neprotínaly s novým plánovaným výbuchem“.

Důkazy o únavě Mount Mantap jsou podle odborníků nevyvratitelné. Satelitní snímky ukázaly, jak síla výbuchů prakticky hýbe celou horu, a specifické seizmické detekce, které se objevují stále v menším měřítku, naznačují, že se některé tunely již zhroutily.

Testovací hora sice slábne, ale dnes již jaderné bomby nepředstavují největší riziko pramenící z této chudé totalitní země. Mnohem větší nebezpečí totiž představují nové typy raket, které severokorejský diktátor nechává vyvíjet. Ty totiž mohou jaderné bomby dopravit do značné vzdálenosti a to je pro svět to největší riziko.