Téměř tři čtvrtiny našeho světa jsou pokryty slanou vodou, přičemž průměrná hloubka oceánu je přibližně 3,2 kilometru. Existují ale také místa, kde se mořské dno propadá do hloubky téměř jedenácti kilometrů. Takovým místem je nejhlubší místo naší planety – Mariánský příkop. V Atlantském oceánu se nachází také Portorický příkop, který se noří do hloubky více než 8,2 kilometru. Dalším propadlištěm, nejhlubším bodem Indického oceánu je Jávský příkop s hloubkou 7.3 kilometru. O těchto místech se vědci dlouhou dobu domnívali, že v nich nemůže existovat život, jak se ale ukázalo, mýlili se.

Mariánský příkop je subdukční zóna, tedy místo, kde se jedna tektonická deska podsouvá pod druhou. Tichomořská deska, která tvoří polovinu příkopu (Filipínská deska tvoří druhou), je tvořena nejstarším mořským dnem na planetě, jehož stáří je asi 180 milionů let. K obrovské hloubce Mariánského příkopu přispívají další dva faktory. Jedním z nich je jeho odlehlá poloha, která způsobuje, že je daleko od řek, jež by ho mohly naplnit sedimentem. Druhým výrazným faktorem jsou zlomové linie, které rozřezávají Pacifickou desku do úzkých drážek poblíž Příkopu, což jí umožňuje skládat se pod strmějším úhlem než v jiných subdukčních zónách.

Na jižním konci Mariánského příkopu se nachází malé úzké údolí známé jako Challenger Deep. Je pojmenováno po expedici z roku 1951, která poprvé zaznamenala její hloubku – ohromujících téměř deset kilometrů.

Jak to vypadá tam dole

V těchto hlubinách panuje prostředí, které lze s pevninským světem, jak ho známe, srovnávat jen velmi obtížně. V téměř deseti kilometrech pod hladinou je tlak přibližně tisíckrát větší než na povrchu Země. Teplota vody je v těchto temnotách na bodu mrazu.

Přestože si tyto podmořské hlubiny lze představit jako tiché a klidné místo bez života, opak je pravdou. V roce 2015 tým složený z výzkumníků z National Oceanic and Atmospheric Administration, U.S, Pobřežní stráže a Oregonské státní univerzity ponořili hydrofon do Challenger Deep. Během 23 dnů byla datová kapacita zařízení plná. Po analýze nahrávek vědci se ukázalo, že zařízení zaznamenalo přírodní jevy, jako jsou zemětřesení a pohyby tektonických desek, tajfuny, ale také volání velryb, stejně jako zvuky způsobené člověkem v podobě zvuků lodních motorů.

Překvapivý život

V roce 1875 měřila HMS Challenger hloubku Challenger Deep pomocí lana se závažím. O více než 75 let později expedice Challenger II zkoumala místo pomocí echosondy, což je jednodušší a mnohem přesnější způsob mapování dna oceánu. Tento průzkum potvrdil Challenger Deep s hloubkou 10 927 metrů jako nejhlubší místo na světě. Od té doby proběhlo ještě mnoho dalších expedicí, které toto fascinující místo zkoumaly.

Tlak na dně Challenger Deep je tak velký, že vápník zde nemůže existovat jinak než ve formě roztoku. To znamená, že kosti by se měly v této hloubce rozpouštět a právě to bylo také důvodem, proč vědci byli skeptičtí ohledně existence života v těchto hlubinách. Robotické sondy však v těchto místech objevily červy, krevety a nejrůznější mikroorganismy. Některé vědecké teorie dokonce hovoří o tom, že právě v těchto místech naší planety mohl vzniknout první život. Dále čtěte: Hluboko v útrobách oceánu byl objeven dosud neznámý ekosystém. Nachází se poblíž Malediv.

Zdroj: Popular Mechanics