Duben roku 1912 se navždy zapsal do dějin kvůli zkáze, která postihla tehdejší vrchol lodního inženýrství - nepotopitelný zaoceánský parník R.M.S. Titanic. Samotné srážce Titanicu s obrovským ledovcem, který loď rozpáral, však předcházela řada událostí, jež mohly katastrofě zabránit. Jednou z nich bylo například varování, které parníku během plavby přes Atlantik ze Southamptonu do New Yorku vyslala loď SS Meseba. Kapitán Titanicu však všechna varování ignoroval a pokračoval v plavbě. Pokud by uposlechl, mohl zachránit více než 1500 obětí.

Samotná Mesaba se potopila během první světové války v roce 1918, kdy ji během plavby z Liverpoolu do Filadelfie zasáhlo torpédo vypálené z německé ponorky U-118. Její vrak spolu s pozůstatky dvaceti námořníků ležel neznámo, kde, více než století, než se ho nyní vědcům podařilo vypátrat.

Stovky objevených vraků

Vědci pomocí vícepaprskového sonaru naskenovali 273 lodních vraků nacházejících se na více než 19 čtverečních kilometrech dna, které následně porovnali s databází potopených lodí britského hydrografického ústavu a jinými zdroji. Unikátní vícepaprskový sonar byl umístěn na palubě výzkumné lodi Prince Madog postavené v roce 2001. Kromě Mesaby našli i trawlery, nákladní lodě, ponorky, zaoceánská plavidla a tankery - to vše na ploše větší než 10000 čtverečních kilometrů v Irském moři.

Přesnou polohu vraku odborníci odhalili díky vícepaprskovému sonaru, který umožňuje bezkontaktní měření hloubky, píše časopis CAD. Tento nástroj využívá zvukové vlny, které mu umožňují podrobně zmapovat mořské dno. Díky tomu dokázali odborníci z Bangorské univerzity a Bournemouthské univerzity, ve Velké Británii, loď přesně identifikovat.

Levné, ale účinné

Výzkumníci si sonar velice pochvalují. Podle jejich zkušeností je to účinný a levný nástroj pro zobrazování vraků lodí a je ideální pro využití mořských vědců, agentur pro životní prostředí, hydrografy, správce dědictví, námořní archeology a historiky. Nový způsob prohledávání mořského dna má skutečně nízké náklady, které představují asi 25 tisíc korun na jednu lokalitu. Výsledky výzkumů pak vědci mohou propojit s historickými informacemi, a identifikovat tak dané plavidlo.

„Spousta těchto vraků je v hluboké vodě. Tam dole není žádné světlo, takže tam není skoro nic vidět. Sonar je proto jedinou možností jak tyto vraky najít,“ uvedl k objevu Michael Roberts, námořní geolog z Bangorské univerzity. Dále čtěte: (Potápěči objevili vrak amerického torpédoborce. Byl první potopenou americkou lodí během první světové války).

Zdroj: Smithonianmag