Jihoafrické želvy mata mata jsou známé díky své schopnosti se výborně maskovat ve vodním prostředí. Tuto vodní želvu, pokud se nehýbe, je prakticky nemožné objevit, protože se dokonale ztratí mezi kameny a řasami. Vědci však nyní zjistili, že to, co považovali celou dobu za jediný druh želvy rodu chelus, jsou ve skutečnosti dva různé druhy.

Vědci si totiž již dříve všimli velkých fyzických rozdílů mezi želvami mata mata z různých oblastí Jižní Ameriky, což vyvolalo spekulace o jejich druhové rozmanitosti. Želvy se liší různými znaky, ale k určení, zda se jedná o odlišný druh, chyběly vědecké důkazy.

Přestože jsou tyto želvy všeobecně známé díky svému poněkud bizarnímu vzhledu a neobvyklému chování při krmení, o jejich genetice toho bylo známo překvapivě málo. Vědci proto provedli podrobnou genetickou analýzu a došli k závěru, že se skutečně jedná o nejméně dva různé druhy.

Podle analýzy se oba popsané druhy začaly lišit asi před 12,7 miliony let, během pozdního miocénu. Bylo to přibližně ve stejnou dobu, kdy se kombinovaná Amazonská a orinokská pánev rozdělila na dvě. 

Tito drobní plazi se vyznačují velice dlouhými krky, klínovitě tvarovanými hlavami, širokými ústy a především kůrovitými krunýři, které jsou často porostlé řasami. Díky tomu jsou želvy velice dobře maskovány a mohou výborně útočit na svou kořist ze zálohy.

Želva trpělivě čeká, dokud se k ní nepřiblíží ryba na dostatečnou vzdálenost. Poté bleskově vystrčí hlavu a ve svém hrdle vytvoří velký podtlak, kterým kořist spolu s vodou nasaje hluboko do úst. Dále čtěte: (Vědci objevili fosilii stvoření, které je pradávným předkem většiny tvorů na Zemi, včetně lidí).