Tempo růstu ekonomiky ČR je tedy stále znatelně pomalejší než loni, kdy zejména v první polovině roku tuzemská národohospodářská expanze kulminovala. Z podstatné části je tedy zpomalení dáno také efektem poměrně vysoké srovnávací základny loňského roku.

Tahounem české ekonomiky zůstává spotřeba domácností. Tu udržuje na vysoké úrovni nejnižší míra nezaměstnanosti za posledních více než dvacet let a s ní související nejrychlejší růst reálných mezd za posledních patnáct let. Mzdy rostou v nominálním vyjádření tak citelně, že Čechy zatím o spotřebitelský apetýt prakticky nepřipravuje ani sílící růst cen bydlení či elektřiny.

Druhým tahounem české ekonomiky jsou vedle spotřeby investice, zejména investice podnikové, což je žádoucí. Vzhledem k tomu, že jak spotřeba, tak investice vykazují nezanedbatelnou dovozní náročnost, promítá se poptávka po zahraničním spotřebním a investičním dovozu do silného tlaku na horší výkon zahraničního obchodu. Pozitivním překvapením dnešních predbežných výsledků je tedy kladný příspěvek zahraničního obchodu k růstu HDP.

Česká ekonomika tedy zatím obstojně čelí nasycování evropského trhu s osobními automobily, které je letos nejpatrnější od roku 2013.

Další příznovou zprávou je robustnější oživování českého stavebnictví, které snad konečně přestává být "nemocným mužem české ekonomiky", tedy jediným jejím segmentem, jenž se dosud zcela nevzpamatoval z důsledků globální finanční krize. Za celý letošní rok by česká ekonomika měla vykázat růst 3,0 procenta.