Hlavně nádraží, nástupiště, parkoviště a volné asfaltové plochy vytvářejí tepelné ostrovy, kde člověk v létě nevydrží ani stát,“ říká specialista na krajinné plánování a územní rozvoj Michael Pondělíček.

Velký teplotní rozdíl najdeme i v Česku. „Třeba Hradec Králové má za sebou aspoň městské lesy, které město ochlazují. Pro Prahu, která leží v uzavřené kotlině, to ale neplatí. Běžně je tak teplota v Praze vyšší nejmíň o tři stupně,“ dodává.

Ve velkých městech se horký vzduch kumuluje po celý den, bez zeleně se nemá jak ochladit ani v noci. Stromy chrání zemský povrch před dopadem slunečních paprsků, jsou účinným filtrem škodlivých látek a omezují víření prachu.

Navíc uvolňují do okolí vlhkost, a tím snižují teplotní výkyvy. Jeden vzrostlý strom dokáže za den odpařit až 400 litrů vody a teplota ve stínu stromu je menší (cca až o 3 ˚C) než teplota ve stínu jakéhokoli jiného předmětu. Pro města jsou tak podle Pondělíčka doslova životně důležité jakékoli vodní prvky. Fontány, kanál tekoucí vody nebo třeba náměstí z bílého kamene, který světlo odráží.

Půda obvykle dokáže zadržet dešťovou vodu, ne ale ta, kterou zabetonujeme, zaasfaltujeme a odvedeme do kanálů. Tmavé barvy takového povrchu navíc i pohltí tepelné záření a je vám ještě větší vedro. Když se ale déšť odpaří na přirozeném povrchu, zvládne ochladit i okolní vzduch.

„Náměstí ve Žďáru n. Sázavou je typický příklad negativního tepelného ostrova. Tam se nikdo nezastaví ani na kus řeči, byť tam mají nějaký vodní prvek. Podobně jsou na tom Moravské Budějovice, kde teď z náměstí mizí stromy a probíhá dláždění. Výsledkem bude plocha nevhodná k užívání nejméně na dalších 20 let,“ varuje Pondělíček.

Stejnou chybu pak viděl třeba v Singapuru nebo Kuala Lumpur. „Tam se denní teploty pohybují kolem 50 °C a bez klimatizace nevydržíte. Bohužel, právě chlazení budov zvyšuje i teplotu vzduchu v okolí a vytváří teplotní ostrovy,“ dodává specialista na krajinné plánování.