Irena Čubírková působila nenápadným dojmem, z prvního manželství měla čtyři děti, další tři pak vzešly ze vztahu s druhem Ambrózem Ščepkou. Oprátka kolem jejího krku se začala utahovat v den, kdy její partner slavil jmeniny. Bylo to v prosinci roku 1964. Původně žila život městské paničky v honosné vile Trutnově, s Ambrózem Ščepkou se pak odstěhovala na Slovensko do Bolerázi u Trnavy, kde pásla dobytek. Rozhodně neprožívala hezký vztah, Ščepko se k ní choval velmi hrubě, opíjel se a pod vlivem alkoholu jí pak vyhrožoval zabitím. V den, kdy slavil jmeniny, se opět opil, až spadl na zem a usnul. V tu chvíli Irena Čubírková odešla pro sekeru a bezvládného druha dvěma ranami tupou stranou uhodila do hlavy.

To, co následovalo poté, mrazí i po letech. Pomocí sekáčku na maso, sekery a nože oddělila hlavu od těla. Zohavené tělo nacpala do pece na chleba a oheň udržovala dlouhých 35 hodin. Pak popel vymetla, rozsypala ho na cestě před domem a větší kosti zahrabala ve chlévě. Od sousedů si potom vypůjčila nákupní tašku, do ní dala hlavu zabalenou do starých montérek a s tímto hrůzným zavazadlem vyrazila na MNV ohlásit zmizení svého druha. Vlakem poté odjela do Trnavy, kde počkala na odjezd vlaku do Bratislavy, hlavu pohodila na záchodě jednoho z vagónů, montérky vyhodila na nákladní vlak a ještě než se vydala zpět domů, ohlásila mužovo zmizení i na policii v Trnavě.

Málem se z vraždy vyvlékla

Hlavu na toaletách objevil průvodčí a zpráva o mordu šokovala tehdy snad celou československou veřejnost. Už druhý den se policistům podařilo zjistit totožnost mrtvého a v jejich hledáčku se ocitla i Ščepkova družka Irena Čubírková. Přesto, že ji kriminalisté z činu podezírali, při vyšetřování se totiž chovala velmi nejistě a nervózně, přímé důkazy chyběly. Když už kriminalisté končili domovní prohlídku, jeden ze strážců zákona omylem sáhl na pec, která ještě byla teplá. Zeptal se, jak často pečou doma chleba a syn Čubírkové bezelstně odpověděl, že vůbec, že pec nepoužívají. Po krátkém zapírání se pak vražedkyně ke svému činu přiznala. Hlavu prý v peci nespálila mimo jiné proto, aby lidé viděli, že zemřel, a nemysleli si, že ji snad opustil kvůli jiné ženě.

Na povrch vyplaval i 13 let starý mord

Když už vyšetřování spělo takřka ke konci, kriminalisté zjistili, že před 13 lety zemřel při stěhování kamen manžel Čubírkové Ján Čubírek. A rozhodli se smrt muže rovněž prověřit. Jak se ukázalo, jejich obavy byly oprávněné. Tělo Jána Čubírka exhumovali a znalci v oboru potvrdili, že jeho smrt způsobilo několik ran tupým předmětem do hlavy. Vyvrátili možnost, že by tyto údery mohly být způsobeny pádem kamen. Vyšetřováním se podařilo odhalit, že za vraždou stála opět Irena Čubírková, které ještě pomáhal její tehdejší milenec a jeho manželka.

Kalhotky potřísněné spermatem

Vraždě manžela předcházela nevěra. Čubírková totiž udržovala poměr s ženatým Václavem Bernartem. Jednou Čubírek našel manželčiny kalhotky potřísněné spermatem. Odnesl je k lékaři, který výskyt spermatu potvrdil. Atmosféra v obou rodinách značně zhoustla a Čubírková se rozhodla svého chotě zbavit. Nejprve se ho pokusila usmrtit prášky, které jí opatřil milenec. To ale nevyšlo. Pak ho chtěla společně s milencem a jeho manželkou oběsit v lese, ani tentokrát ale ďábelský plán nevyšel. Bernartovu manželku přiměli ke spolupráci poté, co jí přesvědčili, že spolu žádný milenecký vztah neměli a že si vše Ján Čubrík vymyslel.

Osudným se podvedenému muži stal až třetí pokus, kdy ho Čubírková omámila prášky na spaní rozpuštěnými v alkoholu. Milenec Bernart ho následně usmrtil údery neznámým předmětem do hlavy a z bytu odešel. Čubírková pak požádala o pomoc Bernartovu manželku a společnými silami odtáhly tělo do předsíně pod schody a z půdy na něj shodily kamna.

Jakmile bylo vše připraveno, zavolala Čubírková svou devítiletou dcerku s tím, že má jít vzbudit tatínka. Tu ale čekal děsivý pohled na tělo otce zavaleného kamny. Křik dívenky zburcoval i sousedy. Vše vypadalo na nešťastnou událost. Vdova tvrdila, že manžel lakoval nábytek a šel si pro kamna, aby v nich zatopil a uspíšil tak schnutí laku. Vzhledem k tomu, že pár dní před smrtí Čubírek skutečně u sousedů poptával roury ke kamnům, policisté byli přesvědčeni, že šlo o nešťastnou událost. Hrozivá pravda vyšla najevo až po dlouhých 13 letech.

Soudní proces trval tři dny

Soudní proces s Irenou Čubírkovou se konal koncem května roku 1966 v Bratislavě a sledovalo ho celé Československo. Po třech dnech projednávání pak dne 31. května padl rozsudek. Čubírková byla odsouzena k smrti oběšením, její milenec Václav Bernart odešel s trestem odnětí svobody na 15 let. Bernartova manželka se soudu vyhnula, protože se na ni vztahovala vyhlášená amnestie.

Čubírková doufala ve zmírnění trestu a prezidenta Antonína Novotného žádala o milost. Poukazovala na to, že jsou její děti ještě malé a že jim matka bude chybět. Prezidenta ale neobměkčila, její žádost o milost byla zamítnuta a dne 28. září 1966 byla v Praze na Pankráci oběšena. Jednalo se o v pořadí třetí ženu popravenou v Československu za kriminální skutky spáchané po roce 1918. Upozorňujeme, že ve fotogalerii pod článkem jsou zveřejněny i drastické záběry z místa činu, které by neměly vidět děti ani lidé se slabší povahou.