„To číslo je ještě o něco děsivější, než vypadá. Zcela evidentně ta čísla už neodpovídají realitě. Nestačíme trasovat a testovat,“ říká biochemik Jan Konvalinka v rozhovoru pro Český rozhlas. „Máme denně maximálně kolem 20 tisíc testů a máme asi 20 až 25procentní záchyt. Což znamená, že nám nutně musí utíkat několikanásobek těch, které prostě nestačíme trasovat a testovat."

Odhadnout podíl nakažených v Česku ale nedokáže. „Slyšel jsem od kolegů z Olomouce, že při testování lidí, kteří přicházejí do nemocnice, to vychází až na desetiprocentní záchyt. Jinými slovy ta čísla budou pravděpodobně obrovská. Můj čistě osobní odhad jsou statisíce, ale nemám na to žádné pořádné podklady,“ přiznává.  

Ministr zdravotnictví Roman Prymula koncem září prohlásil, že v Česku je třeba zvýšit kapacitu testování na koronavirus až na 50 tisíc testů denně. Podle Konvalinky ale problém není v kapacitě testování. Problém vidí v získávání vzorků a trasování. Řada laboratoří, které mohou testovat, buď stojí, nebo čeká na vzorky, nebo jejich kapacita stále není využita. Čili problém je v zasílání lidí na testování a v organizaci celého procesu, tedy dostat vzorky tam, kde je můžeme otestovat. To se pdole lékaře stále přes obrovskou snahu centrálního řídícího týmu nedaří.

Co se týče testů, podle Konvalinky se v Česku pracuje s několika typy. „Pro lékařské účely se covid diagnostikuje odebráním vzorku z nosohltanu. To je ten hlavní test, který izoluje RNA a pomocí PCR velice přesně stanoví, jestli člověk je, nebo není infekční. Vedle toho máme takzvané rychlotesty. Jde o testy jiné generace než ty, které se používaly na jaře. Nezjišťují protilátky, ale virový protein. Jsou velmi rychlé. Jejich spolehlivost je ale malinko nižší,“ popisuje.

Názor lékařů, kteří proto upozorňují na nebezpečí těchto testů, Konvalinka respektuje. Přiklání se prý ale k názoru: lepší lovit ryby potrhanou sítí než vůbec žádnou. „Uměl bych si představit kombinaci obojího. Rychle masivně prováděné rychlotesty, ideálně těmi, které by nebyly založené na odběru z nosohltanu, ale na odběru ze slin. Kdybychom tedy našli organizační způsob, jak velmi rychle testovat velké spousty lidí, mohli bychom přispět k potlačení epidemie.“

Podle Konvalinky jsme teď evropští a možná skoro světoví premianti v rychlosti růstu. A ještě důležitější než nárůst infekce je počet hospitalizovaných pacientů, hlavně počet lidí, kteří potřebují intenzivní lékařskou péči. A tato čísla také stoupají. Je to také exponenciála. 

„My nejsme zvyklí pracovat s exponenciálou: dneska je to dva, zítra čtyři, pak osm, pak šestnáct, třicet dva. Nechci panikařit a nemyslím, že tady bude padesát tisíc mrtvých. Ale v každém případě, a profesor Prymula to řekl velmi přesně, teď jde o zploštění křivky a zabránění přesycení zdravotnického systému," dodává Konvalinka v rozhovoru S Barborou Tachecí.

Upozorňuje, že trasování a testování stále patří k nejlevnějším způsobům boje proti koronaviru, ale při desetitisících nakažených se to už nedá zvládnout. „Proto teď musíme na několik týdnů dupnout na brzdu, omezit počet viru v populaci, abychom se zase mohli vrátit k těm levným a nepříliš obtěžujícím způsobům kontroly epidemie. Jako to dělá Německo a většina úspěšných evropských zemí."

Za velký problém vědec považuje vyjádření různých odborníků a lékařů, kteří nákazu zlehčují.  „Ptal jsem se kolegů v Německu, v Belgii a v Británii, všude na světě jsou lidé, kteří epidemii podceňují nebo to shazují. Ale nikde na světě není ta akademická sféra, odborná veřejnost tak rozpolcená jako u nás," upozorňuje.

„Nemůžeme se tedy divit našim spoluobčanům, že když vidí výroky významných lékařů, kteří to celé zpochybňují, že opatřením vlády nevěří a nechtějí je dodržovat. A to je strašná škoda a je to nebezpečné," vrací se Konvalinka k petici lékařů, ve které vyzývají vládu, aby přestala děsit obyvatelstvo počtem nakažených, upustila od dalších opatření. Virus už nezmizí. Je ale jisté, kdy skončí současná pandemie, říká biochemik Konvalinka.