|  ZPRÁVY
so 23. listopadu, svátek má Klement, zítra Emílie
Domácí
Češi si ve volbách zvolili byrokracii, která jim nyní ztrpčuje život 

Má se ekonomika po koronaviru otevírat rychle, nebo pomalu? Už je dávno rozhodnuto

17. dubna 2020 18:17 / Depositphotos
 1   0
Debata o tom, do jaké míry kvůli zdravotnímu riziku zastavit ekonomiku a jak postupovat při jejím opětovném spouštění, je ve své podstatě debatou o pravomocích, které státu svěřujeme.

Češi chtějí poměrně velký, pečovatelský stát a nevadí jim příliš jeho slabší akceschopnost. To plyne z výsledků parlamentních voleb z posledního zhruba čtvrtstoletí. O přízeň voličů se ucházely i strany, které hájily výrazné zmenšení státu, avšak víceméně pohořely. Naopak se po celou tu dobu celkem neochvějně daří uskupením, která stát nijak zmenšit nechtějí. A když jej dále zvětší, voličům to vlastně příliš nevadí, připomíná ekonom Lukáš Kovanda.

Výraznou mocí nad životem Čechů proto jejich vlastním volebním rozhodnutím disponuje byrokrat, který je v české odrůdě mnohdy papežštější než papež. I proto byla opatření pro boj s koronavirem v ČR z mezinárodního hlediska poměrně striktní. Obyvatelstvo se podvolilo, neb od svého byrokrata vlastně takové pečovatelství žádá. Až když je „péče“ až příliš, začíná Čech tu samou byrokracii, kterou sám zvolil a vdechl jí život, proklínat. Jenže to už bývá pozdě.

Byrokracie řadového Čecha udolává a svojí těžkopádností, dalším svým neklamným příznakem, mu ztrpčuje život více a více. Přesto na ni Čech nezanevírá a u dalších voleb jí hlas hodí zase. Tak se stane i nyní.

Vůdčí úředníci této pohnuté doby, zosobnění profesorem Prymulou nebo hlavní hygieničkou Rážovou, tak nemají vlastně žádnou silnou motivaci, aby svá opatření zmírňovali rychleji a výrazněji. Vědí, že Čech jejich „péči“ nakonec skousne, možná dokonce budou za hrdiny a na Hradě dostanou „metál“.

Pokud by naopak uvolňovali svá opatření rychleji, vystaví se zbytečně riziku nárůstu zemřelých, který by jim veřejnost nakonec vyčetla – coby nekompetentnost – spíše než nynější opatrný až opatrnický přístup.

Naši úředníci jsou zkrátka takoví, jaké si je většina z nás přeje a jací jsme většinově my sami. Takhle byla společenská smlouva podepsána dávno před koronavirem a jakákoli debata na toto téma je dnes marná. Chceme-li menší a pružnější stát, musíme si výše uvedené nejprve většinově uvědomit a následně příslušné politiky volit. Zatím nejsme ještě ani ve fázi onoho uvědomění, uzavírá Kovanda. Za změnou názoru na promořování obyvatel může být něco jiného, obává se Kalousek.

Ilona Cílková | Magazín PLUS+
Zavřít reklamu