Největší pozornost vzbudila nahrávka šířící se po sociálních sítích hned na začátku jara. Ženský hlas v ní sděloval, že se vláda chystá vyhlásit zákaz vycházení. V hlavním městě by ho hlídali vojáci, jídlo by se rozdělovalo na příděl. Takový scénář by podle zprávy přišel ve chvíli, kdy by se koronavirem v Česku nakazilo přes tisíc lidí. K nahrávce se tehdy vyjádřil i premiér Andrej Babiš, který ji označil za lež.

Žena, která ji pořídila, se pak přihlásila na policii. Dostala prý informaci o zavření měst od své známé a ve strachu chtěla varovat kolegy. Podle své advokátky jednala v rámci dobré vůle a nahrávka nebyla určena veřejnosti. Věcí se zabývá Státní zastupitelství v Praze 9.

Za šíření poplašné zprávy během nouzového stavu hrozí až osm let vězení. Zmíněná nahrávka není jediným případem, který policisté v uplynulých týdnech řeší. Ze zpráv z krajských policejních ředitelství plyne, že na stole mají už na 19 takových případů.

Co ale vede lidi k tomu, aby falešné zprávy v době krize vytvářeli a šířili? Motivace tvůrců nejsou jasné. Policisté detaily z vyšetřování nesdělují, stejně tak není ani známo, kdo je případným pachatelem. Podle psychologů se nabízí několik variant, proč se někdo stane tvůrcem poplašné zprávy.

Roli hraje často stres, kvůli němuž lidé nemusí úplně domýšlet dopady svého jednání. Od někoho, koho považujete za racionálně uvažujícího člověka, se dozvíte, že se má například něco zavřít. Už se ale nezamyslíte pořádně, jestli to skutečně může být pravda, a pošlete to dál, protože máte pocit, že je to správné. Aktivní jedinci pak mohou takovou zprávu poslat dalším desítkám lidí.

Do stejné skupiny se řadí i situace, kdy někdo udělal nevhodný vtip. Příkladem je případ obviněného muže z Ústecka, který na sociální sítě napsal, že má koronavirus a olizuje pečivo nabízené v obchodě.

Mezi šiřiteli poplašných zpráv mohou být i tací, kteří šíří paniku úmyslně s cílem někomu ublížit. Běžně člověk takové věci nedělá, ve stavu nouze se ale ukazuje, kdo je kdo a jaké jsou jeho pravé vlastnosti. A ty horší většinou vyplouvají na povrch.

Šiřiteli poplašných zpráv mohou být i psychicky nemocní lidé, kteří za současnou krizovou situací ve světě vidí spiknutí, a snaží se proto upozornit ostatní. Vyhráno nemáme. Virus se chová nepředvídatelně a mění kabát.