Vyplývá to z prohlášení ministryně financí Aleny Schillerové v médiích. Ministerstvo financí tedy ustoupilo tlaku OSVČ a podnikatelských sdružení a rezignovalo na jakoukoli adresnost. Adresná řešení jsou přitom logicky levnější, ale vyžadují více času, což efekt úspory tlumí. Zřejmě právě časová tíseň na straně řady OSVČ rozhodla o tom, že ministerstvo svůj návrh přehodnocuje. Původně totiž zamýšlelo částku 25 tisíc vyplácet jen těm OSVČ, které splní určité podmínky, zejména tu spočívající v meziročním poklesu tržeb v letošním prvním čtvrtletí alespoň o deset procent.

Skutečnost, že vláda zmíněnou podporu nejprve podmínila, svědčí o určité prvotní snaze o adresnost. Adresnost vlády znamená úsporu peněz daňového poplatníka a do budoucna třeba i nižší daně. Těžko totiž domýšlet čím jiným než právě zvýšením daní by vláda, ať už tato Babišova či jiná, mohla v budoucnu vznikající manko veřejných finanční zahladit.

Jak upozorňuje ekonom Lukáš Kovanda zdaleka ne všechny OSVČ jsou přitom koronavirem nepříznivě zasaženy, alespoň tedy ne přímo. Ministryně financí o nich ví, říká jim „černí pasažéři“.

Například programátoři, vývojáři a další „ajťáci“, kteří i běžně, v době nepoznamenané nouzovým stavem, pracují z domova, nyní vlastně žádnou změnu nepocítili. I jejich příjem zůstává prakticky nepoznamenaný. Zaměstnávání „ajťáků“ na bázi švarcsystému, tedy coby OSVČ, je v ČR velmi rozšířené. Pokud tedy vláda nyní zcela rezignuje na adresnost, tito lidé si jistě rádi přijdou vyzvednout svůj prakticky nijak neopodstatněný 25tisícový bonus. Daňoví poplatníci se jim na něj v budoucnu složí třeba i z navýšených daní. V jisté míře tak je nynější plošné a nepodmíněné řešení mrháním peněz daňového poplatníka.