Jsme demokratická země, naše zpravodajské služby jsou pod demokratickou parlamentní kontrolou. Naše BIS vydává každoročně svou výroční zprávu. Ta má pochopitelně svou tajnou část, přístupnou jen velmi omezenému okruhu osob, a pak také část veřejnou. Tou veřejnou částí BIS v obecné rovině seznamuje veřejnost s tím, co považuje z hlediska České republiky za bezpečnostní riziko.

Zpráva za rok 2017 tak poukazuje zejména na ruské a čínské v širším slova smyslu zpravodajské úsilí. Ať už jde o získávání vlivu, šíření korupce nebo krádeže duševního vlastnictví. „V tom mají naši zpravodajci bezesporu pravdu, své státní zájmy, své hospodářské zájmy, svoje utajované informace i svoje duševní vlastnictví si rozhodně musíme chránit lépe,“řekl Míth. Co je však podle něj na celé zprávě skutečně zajímavé, jsou nesmyslné ideologické aktivistické vsuvky, které pak celou tuto zprávu jako celek shazují. 

Doslova se v ní píše: „Sovětský svaz prohrál studenou válku, ale sovětskou propagandu nikdo neporazil a její kontinuální vliv nenarušil. Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození). Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny, tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu a tedy i hybridní strategie.“

Na tato slova Míth velmi ostře reagoval. „To je nehoráznost, že takový s prominutím blábol BIS vydala. Sovětský svaz totálně prohrál na všech frontách včetně své propagandy! Cílem propagandy je přece posílit vlastní zem, ale Sovětský svaz se sám zhroutil a rozpadl! Sovětská propaganda byla na hlavu poražena už jen prostou konfrontací s realitou na konci osmdesátých let minulého století,“ podotkl Míth.

Dodal, že tvrzení, že na našich školách se de facto vyučuje sovětská verse moderních dějin, je nehorázné. „Je to doslova urážkou autorů učebnic dějepisu a tisíců našich dějepisářů na základních i středních školách. V těch knížkách je o ruském zaostávání za Evropou už v carských dobách, je tam o násilí páchaném bolševiky, o stalinském teroru, hladomoru na Ukrajině. Je tam o paktu Ribentrop – Molotov, o sovětsko – německém útoku na Polsko, o sovětském útoku na Finsko atd. Je tam i o akcích NKVD na Rudou armádou osvobozených územích, včetně únosů našich občanů. Je tam i o sovětském potlačení maďarského povstání z roku 1956, je tam o naší okupaci z roku 1968. To tam všechno je,“ poznamenal Míth.

A plést český jazyk a literaturu do ruských hybridních operací je už úplná nehoráznost, domnívá se Míth. „Jistě, vzhledem k tomu jak Rakousko v obrozeneckých dobách fungovalo, byli mezi obrozenci i literáti, kteří k Rusku naivně vzhlíželi, třeba Kolár. Ale samo naše národní obrození se tohoto naivního snu zbavilo. Nejlépe to dokazuje životní příběh K. H. Borovského, který Rusko navštívil, s realitou se seznámil a před ruskými poměry varoval,“ doplnil Míth.

O tom, že výuka dějepisu i české literatury je v pořádku svědčí podle něj nejlépe to, že odmítavě se k nějakým ruským aktivitám staví převážně mladá generace.

„BIS by si měla dávat pozor a nezaměstnávat nějaké hysterické aktivisty, kteří svou nevědomostí a nesoudností škodí. Jak ji pak máme věřit, že ochrání nás, když sama nechá u sebe aktivisty vést svou hybridní válku,“uzavřel Míth.