Například ministerstvo pro místní rozvoj se zatím musí smířit s tím, že bude mít k dispozici částku o takřka 43 procent nižší než letos. Ministerstvo dopravy by pak mělo mít o 26,4 procenta méně než v roce 2019. V absolutním vyjádření tak ministerstvo dopravy přijde o 14 miliard korun. Třetím z resortů, které mají přijít o čtvrtinu či více prostředků přidělených na rok 2019, je pak ministerstvo zemědělství. To musí počítat s tím, že bude mít právě o 25 procent méně než letos.

Z celkem čtrnácti ministerstev si v roce 2020 mají oproti letošku polepšit jen tři: ministerstvo obrany, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo školství. Ministerstvo průmyslu a obchodu by jako jediné mělo zůstat „na svém“. Všechny ostatní resorty si pohorší. To v praxi znamená například to, že se zruší slevy na jízdné vlakem a autobusem pro studenty a důchodce, zavedené loni. Zrušení by ministerstvu dopravy přineslo šest miliard korun, ještě by pak ovšem muselo najít dalších osm miliard. Lze očekávat, že konečná podoba rozpočtu bude odlišná, neboť se nyní o částky přidělené jednotlivým resortům ještě povede tuhý boj.

Co k tomu všem říci? Podle Lukáše Kovandy, hlavního ekonoma CZECH FUND, by to mělo být docela naopak. Pokud by fiskální politika fungovala proticyklicky (= růst vládních výdajů, když jde ekonomika dolů, a naopak), měla by nyní vláda předstoupit s prohlášením, že se kvůli zpomalení ekonomiky v příštím roce bude muset uchýlit ke stabilizaci, nebo dokonce už i nárůstu svých výdajů. Tak, aby navýšenými výdaji kompenzovala onen útlum. To není volání po ještě větším přerozdělování, které by se pochopitelně mělo dlouhodobě spíše omezovat. Když už ale jednou vláda přerozděluje, je celospolečensky mnohem více žádoucí, když bude přerozdělovat proticyklicky než procyklicky (= pokles výdajů, když jde ekonomika dolů, a růst výdajů, když míří nahoru).

Proticyklické zásahy ovšem předpokládají, že budeme mít naspořeného „strejčka“ z časů vrcholné prosperity. Čas vrcholné prosperity ovšem vláda (i ta minulá) promarnila. Navyšovala platy státním zaměstnancům, nejvýrazněji minimálně za poslední desetiletí navyšovala také jejich početní stav. Zaváděla zmíněné slevy na jízdném. Navyšovala minimální mzdu, a tím pádem mzdy zaručené a celkovou mzdovou hladinu v ekonomice, čímž snížila míru zisku tuzemské podnikové sféry na nejnižší úroveň od konce minulého století, a urychlila tak nástup sestupné fáze cyklu.

Takže ano, například nyní navrhované propouštění části státních zaměstnanců je v dané situaci správným krokem. Nemělo ale ani nikdy dojít k předchozímu navýšení jejich počtu. Ideálně se měl početní stav redukovat při vrcholící prosperitě, kdy by si díky boomu nejsnáze našli místo v soukromé sféře, a nyní už v zájmu „proticykličnosti“ s početním stavem státních zaměstnanců příliš nehýbat.