Během několika týdnů od úspěšného přistání do 154 kilometrů širokého kráteru Gale, kosmické vozítko NASA narazilo na první objev v podobě naplavenin a koryta prehistorického potoka, jenž dokázaly, že na Marsu byla v minulosti voda. Krátce poté bylo pomocí Curiosity zjištěno, že nedaleká oblast Yellowknife Bay byla součástí jezera, ve kterém se mohl tvořit mikrobiální život.

Výstup na horu Sharp

Curiosity pracovalo během prvního roku převážně poblíž svého místa přistání v kráteru Gale. Poté se jádrem poháněné vesmírné vozidlo vydalo na 8 km dlouhý výstup na horu Sharp, která se tyčí do výšky asi 5,5 km nad kráter.

Podhůří této hory bylo totiž určeno hlavní průzkumnou destinací. Teprve na tomto místě byl učiněn skvělý objev. Vědci zde totiž pomocí Curiosity nalezli zrnité nánosy jílu, které se typicky objevují na dně jezer. Jelikož na Zemi se podobné vrstvy vytváří v jezerech po miliony let, vědci z těchto faktů odvodili, že jezerní systém v Gale musel existovat velice dlouhou dobu. Na základě prvotních zjištění se vědci domnívají, že jezero zcela vyschlo teprve před 100 –1000 lety. 

Další výzkum

Již během výstupu na horu zaznamenalo Curiosity že jílovcová oblast byla nejdříve nepřetržitá, ale směrem k vrcholu, kolem Murrayovy formace, se spíše objevovaly jemnější nánosy. Podle vědců existují intervaly ložisek usazenin, které jsou typické pro pobřežní prostředí, nebo pro suché prostředí, kde dříve byla voda, ale postupem času ustoupila.

Vědoucí projektu Ashwin Vasavada a jeho kolegové doufají, že se dozví další informace o éře, kdy v Gale byla voda. V ideálním případě by vědci v rámci mise rádi dosáhli tří dalších nalezišt důležitých hornin, které jsou nad Murrayovou formací. Prvním je Vera Rubin Ridge útvar se spoustou železného minerálního hematitu, druhá oblast je bohatá na jíly a ve třetí oblasti dominují sulfáty.

Stále v dobré kondici

Mise vozítka Curiosity, která stála NASA 2,5 miliardy dolarů, byla plánována minimálně na dobu dvou let, zejména z důvodu garance technického stavu. Nyní je vozítko na Marsu pátým rokem a i díky jadernému pohonu je stále v perfektní kondici. Dříve měli vědci pouze problémy s nadměrným opotřebením kol, ale tento defekt se jim povedlo eliminovat výběrem tras po jemnějším povrchu.

A je tu ještě jedna závada, která provází Curiosity od prosince minulého roku. V tu dobu, totiž vozidlo přestalo být schopné používat vrták, který je umístěn na speciálním ramenu. Ten umožňoval robotovi přístup pod povrch skal.  Bez něj se sice robot objede, ale je omezen na analýzu prostředí pouze z materiálů na povrchu.

Problém spočívá v mechanismu podávání vrtáku, který posunuje vrták dopředu a dozadu. Inženýři NASA nedávno dokončili analýzu problému a věří, že by se mohlo povést vrták opravit, nebo vymyslet alternativní metodu.

Pro vědce a inženýry je však nejdůležitější soustředit se na budoucnost vozítka, zdokonalovat se v ovládání a také pokračovat v průzkuju hory Sharp.