Přibližně v šestém století před naším letopočtem byl na severu Anglie popraven muž, kterému sťali hlavu a jeho ostatky byly pohřbeny do jámy. V roce 2008 lebku tohoto muže objevili archeologové, které však velice překvapilo, že se v lebce nacházela velká část mozkové tkáně.

Mozek uvnitř lebky byl až záhadně nepoškozený a byly znatelné dokonce i typické záhyby mozkové tkáně. Vědci nyní zveřejnili studii, ve které popisují, jak k takové anomálii mohlo dojít.

Mozková tkáň se totiž obvykle začne rozkládat ihned po smrti jedince, přičemž rychlost rozkladu mozku je mnohem vyšší než rychlost rozkladu ostatních tkání. K tomuto procesu přispívá také takzvaná autolýza - ničení buněk jejich vlastními enzymy.

Analýzou tkáně z lebky vědci zjistili, že patřila muži, který žil v letech 673 - 482 před naším letopočtem. Vědce také překvapilo, že kromě mozkové tkáně se nedochovala žádná část jiných tkání, dokonce ani vlasy.

Výzkumníci si tak dlouhou dobu lámali hlavu s tím, jak se mohlo stát, že se dochovala zrovna mozková tkáň a přišli na to, že za tímto unikátním nálezem jsou pravděpodobně dvě bílkoviny, které pomáhají udržet mozek pohromadě. Tyto bílkoviny byly v mozku tohoto muže velmi zvláštně uspořádány, což mohlo zastavit rozklad tkáně.

Lebka očividně nebyla zabalzamovaná. Nalezená mozková tkáň proto už dávno neměla existovat. Britští výzkumníci si přes rok lámali hlavu nad tím, jak mohla tkáň zůstat natolik zachována.

K zachování části mozku zřejmě přispěl i způsob úmrtí a podmínky, za jakých muže v dávných dobách pohřbili. Tělo bylo pravděpodobně do jámy vhozeno ihned po smrti a chladná půda spolu s chudým přísunem kyslíku zapříčinily, že se k mozku nedostaly bakterie. Díky tomu se mozek v lebce dochoval až do dnešních dob. Dále čtěte: (Izraelští archeologové odkryli obří město z doby bronzové. Žily v něm tisíce lidí).