Urychlovače částic jsou velice rozměrná a také složitá zařízení, která se používají k výzkumu elementárních částic, ale i v technické praxi. Největším takovým zařízením je Velký hadronový urychlovač, který je umístěn v podzemním tunelu o obvodu více než 27 kilometrů.

Toto běžně složité zařízení se ale vědcům podařilo neuvěřitelně zjednodušit a vytvořili tak první prototyp mikroskopickéhoh urychlovače, který je umístěn na čipu o rozměru tři setiny milimetru, což je přibližně polovina tloušťky lidského vlasu.

Přístroj má samozřejmě omezené využítí, ale podle vědců se dá využít například v medicíně, materiálové vědě nebo při chemických výzkumech. Podstata mikroskopického urychlovače zůstává stejná, jako je tomu u velkých urychlovačů částic. Zářiče dodávají částicím kinetickou energii, ale v závislosti na množství dodané energie vzrůstají i nároky na velikost celého zařízení.

„Největší urychlovače jsou jako výkonné dalekohledy. Na světě je jich jen pár a vědci musí přijít k nim, pokud je chtějí použít,“ uvedla v tiskové zprávě Stanfordovy univerzity inženýrka Jelena Vuckovicová.

V urychlovačích se využívají většinou mikrovlny, ale vědcům se podařilo využít jako zdroj záření infračerveného světla, které má velice krátkou vlnovou délku. Vědci využili speciálního laseru spolu s unikátním tvarem celého urychlovače, které umožňují urychlit částice téměř na rychlost světla.

Urychlovač v čipu je zatím jen prototypem. Představuje jednu fázi urychlení, která vyvine energii jeden kiloelektrónvolt. Cílem je nakonec dosáhnout jeden megaelektrónvolt, což by umožnilo využít přístroj pro medicínské účely i léčbu. K dosažení takového výkonu však bude potřeba nejdříve zapojit přibližně tisíc těchto urychlovačů, což vědci plánují koncem letošního roku. Dále čtěte: Ve Francii vznikne nejsložitější zařízení na světě. V přepočtu vyjde na 500 miliard korun.