Právě proto, že kočka korat má svým majitelům zajistit štěstí, ve svém domovském Thajsku se tato zvířata neprodávají ani nekupují. Je možné je pouze darovat – jako znak přátelství nebo hluboké úcty.

Korati jsou kočky s dlouhou historií, zmiňuje se o nich i Kniha o kočce z 13. století. Své jméno dostali podle provincie Cao Nguyen Khorat v Thajsku. Mimo svou domovinu se první korati dostali až v roce 1950, a to do Ameriky. V Evropě se první jedinci této kočky objevili v roce 1972. Asi nejvíce jsou v Evropě korati rozšíření ve Francii. Uznání FIFe dostali v roce 1982.

Svalnaté zvíře se saténovou srstí

Korat působí štíhlým a protáhlým dojmem. Ve skutečnosti ale váží víc, než se na první pohled zdá. Jde totiž o kočku s velmi dobře vyvinutými svaly. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,5 až 4,5 kg.

Zářící srst korata je na dotek jako satén, a protože chybí podsada, přiléhá srst těsně ke kůži. Na výstavách se vysoce cení korektní modrá barva srsti. Na koříncích je chlup světlejší a zbarvuje se na konečcích chlupů tmavěji, každá špička chlupu má stříbřitý nádech, což vyvolává zvláštní efekt.

Miluje klidnou domácnost

Korati jsou velmi přátelské kočky, které ke svému páníčkovi snadno přilnou. Jsou také zvědaví, inteligentní a poměrně rychle je dokážete naučit aportovat nebo chodit na vodítku.

Přesto, že ve svém okolí milují korati lidi, příliš velká nebo hlučná společnost lidí jim moc dobře nedělá. Raději se drží doma, o venkovní dobrodružství příliš zájem nejeví.

Pozor na žárlivost

Dejte si ale pozor na jednu věc. Korati k vám mohou přilnout natolik, že pak žárlí, když obrátíte pozornost na jiná zvířata. Je proto lepší je chovat trošku samotářsky. Ke všem neznámým kočkám přineseným do domu jsou korati suroví a bojovní.

A ještě jednou zajímavostí se mohou korati pyšnit. Mají velmi melodický hlas a jsou obzvláště „hovorní“. Pokud jsou nespokojení, demonstrativně se ozývají silným hlasem a na okolí pak působí vztekle. Další neobvyklou kočkou je modrooký ragdoll, o něm jsme blíže psali zde.