„Vydatnější inflace totiž tlumí spotřební apetýt domácností, takže jejich spotřeba sice zůstane tahounem ekonomiky i letos, avšak ne až tak silným, jakým by byla při pomalejší inflaci," připomíná ekonom Lukáš Kovanda.

Přesto se najdou věci, jichž se inflace vůbec netýká, a které dokonce meziročně zlevňují. Patří mezi ně například cukr, školní potřeby či ovoce. V případě ovoce ale příznivá situace nebude trvat dlouho.

Likvidačně levný je třeba cukr. Ještě před dvěma lety v červenci stál kilogram krystalového cukru 20,30 Kč. Letos v červenci už jenom 11,50 Kč. Meziročně pak krystalový cukr zlevnil o bezmála padesát procent. Podobně dramaticky klesá cen cukru moučkového.

Za propad cen může liberalizace trhu s cukrem v EU. V jejím důsledku je cukru na světovém trhu přirozeně více, tudíž zesiluje tlak na další pokles jeho ceny. Otázkou je, zda takový pokles nebude pro některé evropské producenty, zejména ty ze „staré“ EU, již likvidační. S odchodem některých producentů z byznysu by se trh i ceny cukru opět stabilizovaly. Pro konečného spotřebitele je ukončení systému kvót pozitivem.

Zda a nakolik bude zlevňování cukru likvidační i pro české výrobce, je otázkou neméně podstatnou. Producenti cukru o konci kvót věděli několik let dopředu. Měli možnost se na liberalizaci trhu připravit. Jejich cílem musí být zajistit si odbyt zejména ve státech, které vykazují v obchodu s cukrem schodek a jsou tedy na jeho dovoz poměrně zásadním způsobem odkázány, jako je Slovensko, Maďarsko či třeba Rumunsko. Na těchto trzích mají čeští producenti poměrně značnou příležitost. Do karet jim v porovnání s producenty ze „starých“ zemí EU hraje to, že liberalizovaný trh ještě mají v docela živé paměti, vždyť u nás skončil teprve v roce 2004. Mnozí cukrovarníci tak u nás pamatují lítý konkurenční boj 90. let, kdy skončily desítky producentů. Producenti ve „starých“ zemích EU takovou zkušenost nemají, jelikož v netržním a nepřirozeném systému kvót, v jakémsi „skleníku“, se pohybovali od roku 1968 až v podstatě do loňska, připomíná Kovanda.

Příliš levný cukr ohrožuje jeho výrobce, zato však těší ty, pro které je naopak výrobním vstupem. Třeba zmrzlináře. V Česku se díky ekonomické prosperitě posledních let a částečně právě i díky levnému cukru, klíčové ingredienci, rekordně daří výrobě zmrzliny. Podle nově zveřejněných údajů Eurostatu se loni v ČR vyprodukovalo bezmála 51 milionů litrů oblíbené ledové pochoutky. Jedná se o historický rekord za celé období samostatné ČR
od roku 1993. 

Dobrou zprávou je to, že navzdory zmíněnému takřka tříprocentnímu obecnému zdražování, které je zřetelné například u potravin (a tedy i třeba školních obědů), energií či bydlení, zůstávají ceny řady školních potřeb oproti loňsku v souhrnu na srovnatelné úrovni. Anebo jsou dokonce levnější.