Grónsko je největším ostrovem světa, jenž je ještě zhruba o čtvrtinu rozlehlejší než Aljaška, kterou Američané pořídili roku 1867 od Rusů. Trumpův nákup Grónska by byl největším realitním obchodem dějin. Potíž je však v tom, že ostrov nebyl nikdy na prodej.

Podle ekonoma Lukáš Kovandy Dánsko ani Grónsko Trumpovi prodat nemůže, i kdyby chtělo, neboť Kodaň už ostrov v podstatě nevlastní. V referendu konaném v roce 2008 obyvatelé Grónska hlasovali pro převzetí dalších pravomocí od Kodaně a jsou od té doby vlastně svrchovanými obyvateli svého území. Dánsko zodpovídá za obranu a zahraniční a měnovou politiku Grónska a posílá také ostrovu každoročně 500 milionů dolarů dotací. Jinak ale sama Kodaň uvádí, že prodej by byl stejně věcí obyvatel Grónska, nikoli Dánska.

Pro Američany má ostrov strategický význam, neboť na něm provozují vojenskou leteckou základnu v Thule. Americký prezident může být k úmyslu koupit Grónsko podnícen sílícím čínským zájmem zapustit ekonomické kořeny na nehostinném ostrově. Čínské společnosti se v uplynulé době zajímaly o větší stavební projekty v Grónsku, zejména ty týkající se výstavby letišť. Loni raději do dění vstoupila Kodaň a uzavřela s Grónskem partnerství pro výstavbu, jen aby čínský kapitál vyšachovala. Pokud by Číňané výrazněji do
Grónska pronikli, mohlo by to pro Washington značit časem i geopolitické ohrožení. Peking by totiž měl silný vliv na de facto severoamerickém území, jež je z hlediska USA „za humny“.

Podle Kovandy se Trump zrušením návštěvy Dánska – a ještě kvůli takové věci – mohl
dopustit vážné taktické chyby. Kodaň je totiž momentálně jedním z nejloajálnějších spojenců USA v Evropě. Svými průtahy v povolování výstavby blokuje dokončení plynovodu NordStream 2, který má zemní plyn vést z Ruska do Německa. Plynovod leží Trumpovi v žaludku již delší dobu, a dokonce kvůli němu hrozí Německu, případně západoevropským firmám, jež se na něm podílí, sankcemi. Skutečnost, že Kodaň výstavbu plynovodu ve svých výsostných vodách blokuje, či alespoň pozdržuje, Trump jistě vítá.

Navíc se Dánsko připojilo k některým z dalších zemí EU, jako je Irsko či Švédsko, které odmítly zavést digitální daň na úrovni EU. Daň již jednostranně zavedla třeba Francie a chystá ji také Česko a další země, avšak Kodaň její zavedení odmítla s poukazem na možné zhoršení ekonomických vztahů s USA. Digitální daň by se totiž týkala převážně amerických platforem jako Google či Facebook. Trumpova administrativa skutečně nyní prošetřuje francouzskou digitální daň a pokud shledá, že je vůči americkým firmám diskriminační, patrně zavede dodatečná cla na francouzské zboží, například na vína – před několika dny dokonce Trump hovořil o možnosti uvalení dokonce stoprocentního cla na francouzské víno.

Po zrušení Trumpovy návštěvy dánská politická reprezentace nijak neskrývá své rozčarování. Objevují se hlasy, že Dánsko by nyní mělo za své nejbližší spojence jednoznačně počítat státy Evropské unie, a nikoli Spojené státy, vedené tak nevyzpytatelným politikem. To může signalizovat třeba i to, že Dánsko dá snáze zelenou dostavbě NordStreamu 2. Dostavba není jen v zájmu Ruska a jeho polostátního plynárenského kolosu Gazprom, který výstavbu plynovodu se západoevropskými partnery zajišťuje, ale také v zájmu třeba Německa. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se nedávno nechal slyšet, že Dánové dostavbě plynovodu brání pod nátlakem Spojených států.

Měl-li Schröder pravdu, tento tlak by nyní, po zrušení Trumpovy návštěvy, už zdaleka nemusel být tak účinný.