Ve zrychleném tempu tak pokračuje proces, který započal v polovině probíhajícího desetiletí a který spočívá v „odlivu“ českých firem z daňových rájů.

Důvodem ztráty zájmu o kontrolou firmy z daňového ráje je především mezinárodní tlak, který je na daňové ráje vyvíjený zejména v posledních několika letech. Do značné míry jej pomohl odstartovat mediální zájem o daňové ráje spojený s kauzami typu Luxembourg Leaks či Panama Papers. Daňové ráje jsou ale také v rostoucí míře viděny jako zdroj růstu ekonomické nerovnosti ve společnosti, jelikož je v disproporční míře využívají bohatí lidé, zatímco chudší lidé a střední vrstvy své daňové povinnosti v mnohem vyšší míře plní.

Daňovým rájům neprospěla ani pokrizová vlna úsporných opatření zejména v evropských zemích, která vedla k zintenzivnění veřejné debaty nad spravedlností rozdělování celospolečenského bohatství. Řada podnikatelů tak už nechce být s daňovým rájem spojována, neboť to představuje sílící reputační riziko.

Symbolem zmíněného mezinárodního tlaku je v rostoucí míře „blacklist“, čili černá listina, daňových rájů, jejíž předloňské vydání Evropská komise letos v březnu aktualizovala. Zahrnula dalších deset zemí, které vykazují znaky jurisdikce nespolupracující právě v daňových otázkách. „Blacklist“ nyní obsahuje patnáct zemí či jurisdikcí.

Situaci však nelze vidět příliš černobíle. To, co platí pro většinu Čechů, neplatí pro všechny. Obliba některých daňových rájů mezi Čechy naopak stoupá, a to včetně těch daňových rájů, které jsou zařazeny na zmíněný černý seznam EU. Takovým daňovým rájem jsou například Marshallovy ostrovy. Tam v roce 2010 sídlilo pouze pět českých firem, loni už to bylo 155 firem, tedy nejvíce v historii.

Mezi Čechy ale roste zájem například také o umístění sídla do Spojených arabských emirátů, které jsou podobně jako Marshallovy ostrovy rovněž na zmíněném černém seznamu obzvláště závadných daňových rájů. Od roku 2010 narostl počet českých firem se sídlem v SAE ze 184 na loňské dosavadní maximum 361.