Letos v únoru se po dvou měsících poklesu vrací k růstu i klíčová složka průmyslu, průmysl zpracovatelský. Daří se ale zejména průmyslu energetickému. Ten pohání vzhůru růst cen energií v čele s elektřinou. Její růst odráží stále ještě vývoj v uplynulé době, kdy v během obecné, prakticky celosvětové prosperity došlo k zdražení uhlí a prudkému nárůstu cen emisních povolenek, což se promítlo právě do zdražení elektřiny.

Ve zpracovatelském průmyslu je přes jeho mírný únorový růst, představující necelé procento, patrné citelné ochlazení poptávky po automobilech, které momentálně stahuje také průmysl německý. Data za německý průmysl, který v posledních měsících vykazuje povážlivý sestup a na němž jsme silně závislí, ovšem zatím neindikují nic více než ještě celkem nevinný návrat k trendu let 2013 až 2016, a to po mimořádně a neudržitelně dobrém roce 2017.

Zdraví německého průmyslu, a tedy i kondici a nakonec i budoucí vývoj průmyslu českého stále mají v rukou světoví politici. Pokud by totiž opadlo napětí kolem obchodních válek a kolem brexitu, výrazně to rozjasní vyhlídky právě i českého průmyslu a potažmo celé české ekonomiky.

Žádný zlověstný signál zatím nevysílá objem nových zakázek českému průmyslu, a to ani domácích, ani zahraničních. Objem obou druhů zakázek v únoru meziročně mírně rostl.

Průmyslová výroba v ČR by letos měla zpomalit na 2,3 procenta, byť ovšem tento výsledek je vysoce závislý na zmíněných mezinárodně-politických faktorech.