Astronomové za pomoci dat ze dvou různých teleskopů zjistili, že děsivě znějící vesmírný pískot nazývaný „pískající sbor“ je dílem náhlých výbojů elektronových částic v magnetosféře.

Většina z těchto nabitých částic je v okolí Země uvězněna v takzvaných Van Allenových pásech, které má každá planeta s magnetosférou. V určitý moment mohou tyto částice z pásů uniknout a přejdou do naší atmosféry. Obvykle je tento únik pozvolný, ale stává se, že unikne i větší svazek, který pak astronomové zaznamenají jako strašidelný zvuk.

Vědci toto sice již nějakou dobu předpokládali, ale nikdy nemohli své domněnky oficiálně potvrdit. Nyní se jim podařilo prokázat, že teorie částic ve spojení s magnetosférou Země byla správná.

Je to sice poměrně banální objev, ale mohl by mít velké důsledky, protože nabité částice, které proniknou do naší atmosféry, mají daleko významnější potenciál než pouhé polární záře.

Vlny nabitých částic neboli plazmatu pulzují magnetickým polem Země při různých rychlostech a frekvencích, které lze rozpoznat a znovu interpretovat jako zvuky. Plazmové vlny mohou produkovat různé „písně“, a to v závislosti na tom, kde se nacházejí a jak rychle se pohybují.

„Pozorování podrobného řetězce událostí mezi zvuky a proudy elektronů vyžaduje propojení dvou nebo více satelitů na různých místech,“ uvedl hlavní autor studie Aaron Breneman.

První z těchto míst představoval drobný satelit Firebird II, který obíhá Zemi ve výšce kolem pěti set kilometrů, kde sbírá data o elektronech zasahujících naši ionosféru. Druhý satelit obíhá naši planetu ve výšce 21 tisíc kilometrů a studuje Van Allenovy pásy.

Při analýze kombinovaných dat tým našel shodu mezi daty ze satelitu ve Van Allenových pásech a daty z Firebird II, který detekoval větší proudy nabitých částic právě ve chvíli, kdy byl znovu slyšet „pískající sbor“.

Vědci opět rozluštili další malou záhadu naší planety a budou moci lépe pochopit, jak přesně funguje magnetické pole Země.