Identita těchto pradávných savců pochází z jejich zubů, které byly objeveny v útesech na pobřeží Anglie. Objev fosilí těchto malých tvorů, kteří žili přibližně před 145 miliony let, může posunout evoluci této skupiny živočichů zpět o desítky milionů let.

Rod takzvaných placentálů zahrnuje drtivou většinu všech živých savců. Skupina nezahrnuje pouze vačnatce jako jsou klokani a vejcorodí, jejichž zástupcem je například ptakopysk.

„Nemáme tušení, kde přesně se placentální savci poprvé objevili, protože po nich jednoduše nezbyly téměř žádné fosilie,“ uvedl k objevu jeden z vědců Steven Sweetman. Donedávna byla za nejstaršího placentálního savce považována fosilie nalezená v Číně, později se však ukázalo, že se o tento druh savce nejedná.

Nově objevené fosíle jsou jednoznačně nejstaršími zkamenělinami placentálů, které se nacházejí ve fosilních záznamech. Podle odborníků představují pomyslné kořeny rodového stromu, na jehož konci jsme my lidé nebo dnešní velryby.

Nalezené fosilie pocházejí ze dvou různých druhů. Jeden byl pojmenován Durlstotherium a druhý Durlston podle zálivu, ve kterém byly fosílie nalezeny.

Podle vědců je menší Durlstotherium hlodavec o velikosti myši, zatímco větší Durlstodon byl velký jako dnešní krysa. Vědci také předpokládají že obě stvoření žila převážně v noci a živila se hmyzem.

Oblast, ve které se tito živočichové nacházeli, se mohla podobat dnešnímu středomoří. Zvířata v tomto teplém prostředí zahrnovala širokou škálu dinosaurů, jiných savců, plazů, ještěrů, žab, želv, ryb a měkkýšů.

Nově objevené fosílie placentálů jsou minimálně o 20 milionů let starší než ty, které se nacházejí ve fosilních záznamech. Důležitý objev umožní vědcům lépe nahlédnout do evoluce savců a pochopit složité evoluční vazby.