Nový výzkum vyřešil staleté tajemství a určil polohu hvězd, které se před šesti sty lety srazily. Vědci tak získali důležité informace o tom, v jakém stavu jsou po tak dlouhé době dvě hvězdy, které podlehly vzájemné interakci.

V záznamech z 15. století se uvádí, že pozorování nové jasné hvězdy trvalo 14 dní, což moderní astronomy vedlo k domněnce, že se ve skutečnosti jednalo o klasickou novu, a nikoliv vznik nové hvězdy.

Nova je druh výbuchu způsobený interakcí běžné hvězdy, jakou je například naše Slunce a bílého trpaslíka, což je malá extrémně hustá hvězda, která vyčerpala všechno palivo pro svou jadernou fúzi.

Bílý trpaslík je natolik hustý, že pokud se přiblíží k druhé, méně husté hvězdě, začne z ní odčerpávat vodík a zvýší tím až desetinásobně svou jasnost. Při této vesmírné události pak vzniká okolo hvězdy oblak plynu, který nakonec exploduje jako obrovská bomba, a právě ten před dávnými časy pozorovali v Koreji. Méně hustá hvězda následně z celého procesu vyjde jako červený trpaslík, tedy mnohem menší, chladnější a slabší typ hvězdy, než byla na počátku.

Astronomové se dlouhou dobu domnívali, že událost z roku 1437 by mohla odpovědět na dosud nezodpovězené otázky týkající se stavu po srážce dvou hvězd. Problém je v tom, že změny jsou i století po výbuchu tak málo patrné, že je velice obtížné z toho dělat vědecký závěr. Šest století je však pro vědce již dostatečně dlouhá doba a výsledek zkoumání tedy skutečně přinesl své ovoce. Vědci nyní mohou pozorovat červeného a bílého trpaslíka, jejichž srážku pozorovali před mnoha stoletími korejští astronomové.

Vědecký tým určil, kdy hvězdy poprvé explodovaly pomocí staré fotografické desky z Harvardu, která byla pořízena v roce 1923 a byl na ní zachycen právě tento pár hvězd. V další fázi výzkumu srovnávali postavení hvězd za období téměř sto let až do jejich dnešní pozice. Na základě těchto dat vědci vypočítali, kde byly hvězdy v roce 1437, což jim potvrdilo, že byly skutečně zdrojem výbuchu.

Astronomie se zabývá jak krátkodobým, tak dlouhodobým výzkumem, a právě historická pozorování jsou často důležitá pro řešení evolučních otázek. Podle autora studie by měli být nyní astronomové schopni využít stejný postup pro výzkum ostatních hvězd stejné konstelace.