Během studené války se Sovětský svaz pokoušel vyrobit první raketový tank na světě. Výsledkem této snahy byl pásový raketový odpalovač s velmi nízkým profilem. Jeho unikátní konstrukce však přinášela více komplikací než výhod, a proto se nikdy součástí aktivní výzbroje nestal.

Unikátní koncepce experimentálního raketového tanku Objekt-775 vznikla v roce 1964 v sovětském Kirovově závodě v Čeljabinsku. Tank je nezaměnitelný díky svému velice nízkému profilu, který bohužel v praxi přinášel více úskalí než praktických výhod. Objekt-775 se na první pohled od ostatních známých tanků lišil zejména věží, která byla velice nízká. Od toho se také odvíjela pozice posádky uvnitř. Dvojčlenná posádka byla izolována v těsné kabině přímo uvnitř věže, se kterou se posádka také otáčela.

Unikátní nízkoprofilový design

Nový design tanku měl velkou výhodu na bojišti, kde výrazně zvyšoval životaschopnost tanku, který měl maximální pancéřování o tloušťce 120 mm. Na druhou stranu přinášel tragicky nízkou viditelnost okolí pro posádku, takže jakákoliv větší překážka byla problémem.

Sovětské raketové monstrum Objekt-775 poháněl dieselový motor o výkonu 515 kW, v případě upravené verze Objekt-775T se o pohon starala dvojice plynových turbín o celkovém výkonu 700 koní. Tank dosahoval maximální rychlosti 70 km/h a mohl urazit vzdálenost okolo pěti set kilometrů.

Raketami vyzbrojený tank

Účel experimentálního tanku byl poměrně jasný. Sověti chtěli integrovat dva raketové systémy do pancéřovaného pásového vozu. Tank disponoval protitankovými raketami Rubin, které dokázaly prorazit pancíř o tloušťce až 250 mm, raketami Bur země - země, a také kulometem ráže 7,62 mm. Tank mohl nést celkem až 72 kusů raket.

Rakety Rubin byly vybaveny vysoce explozivními hlavicemi a byly naváděny infračerveným zaměřovacím systémem. Střely mohly zasáhnout cíl až do vzdálenosti 4 km. Součástí raketometu byl také systém automatického nabíjení a odpalování raket, který ovládal operátor tanku.

Neřízené rakety země - země měly tříštivé hlavice, které při zásahu svého cíle rozptýlily úlomky do vzdálenosti desítek metrů. Díky tomu byly velice účinnou zbraní proti nepřátelské pěchotě. Rakety Bur mohly zasáhnout cíl na vzdálenost až 9 kilometrů. Na svou dobu velice pokročilý tank měl ale řadu závažných nedostatků. Jedním z nejvážnějších byl jeho infračervený naváděcí systém. Pokud se totiž v „zorném poli“ infračerveného paprsku objevila jakákoliv překážka včetně pouhého kouře, tank byl prakticky slepý.

Jediný exemplář

Další nevýhodou byly také jeho vysoké provozní náklady. Raketové systémy jsou samy o sobě mnohem nákladnější než standardní tanková munice. Velení ozbrojených sil později od této koncepce upustilo a vývoj raketového tanku byl ukončen. Jediný dochovaný exemplář se dnes nachází ve vojenském muzeu v Moskvě. Objekt-775 na přestavěném podvozku tanku T-10 byl v roce 2006 objeven restaurátory vojenské techniky v močálech poblíž Moskvy, kteří následně provedli jeho kompletní renovaci. Dále čtěte: (Americké raketomety M270 MLRS jsou postrachem ruských vojáků. Svůj cíl vymažou z mapy na stovky kilometrů).

Zdroj: Globalsecurity, Warthunder.