Během již měsíc trvající války na Ukrajině se objevilo i několik zpráv o použití bílého fosforu. Přestože název možná zcela nenapovídá, jedná se o velice zákeřnou a děsivou chemickou zbraň, která při kontaktu s lidskou kůží vytváří bolestivé hluboké popáleniny a její hašení je přinejmenším velmi problematické.

Munice s bílým fosforem byla použita ve válečné historii již mnohokrát, například v Sýrii, nebo během války ve Vietnamu. Pro devastující a mučivé účinky této zbraně byla také mezinárodí úmluvou zakázána v oblastech, kde se nacházejí civilisté. Jak už to tak ale bývá, tyto mezinárodní dohody jsou často porušovány.

Vývoj chemické látky

Vůbec prvním člověkem, kterému se podařilo izolovat fosfor, byl koncem 17. století německý alchymista Hening Brand, který se pokoušel vyrobit kámen mudrců z lidské moči. Nově objevená látka sice neuměla to, co od ní Brand očekával, ale za to se dala využít k mnoha jiným užitečným věcem.

Samotné využití pro vojenské účely se datuje do roku 1863, kdy ho zmínil ve svém dopise podplukovník konfederační armády Charles Jones. Ve svém dopise popisoval zkoušky nového typu granátu, který vytvořil hořící mrak, přičemž na zemi dopadaly další hořící kusy, které nebylo možné uhasit.

Svou roli hrál ve všech konfliktech

Později se stal fosfor takřka bojovým standardem a byl hojně využíván na frontách během první i druhé světové války. Fosfor se v té době dával do leteckých bomb, dělostřeleckých granátů i minometné munice. Využíval se prakticky dvěma způsoby, buď jako náplň do zápalné munice, nebo jako prostředek k vytvoření kouřové clony. Během druhé světové války byl fosfor využíván ještě více, podle některých statistik ho obsahovalo až dvacet procent dělostřelecké munice. V rámci novodobých konfliktů se fosfor těší velké oblibě v ruské armádě, která ho používala ve válce s Čečenci, stejně jako v Sýrii. 

Nedá se uhasit

Bílý fosfor je velice obávanou zbraní, která po zásahu způsobuje těžké popáleniny a navíc nejde uhasit vodou. Fosfor má mnoho různých vlastností a barev, přičemž nejhorším zůstává ten bílý, který velice snadno reaguje s kyslíkem nebo jinými látkami. Kontakt s kyslíkem vytváří silnou reakci, během které se uvolní velké množství tepla, světla a hustý masivní dým, kterým nepronikne ani infračervené záření. Funguje tedy jako ochrana před naváděnými raketami pomocí infračervených senzorů. Dále čtěte: (Tento australský dron je vybaven unikátními senzory. Pojmenován byl proto podle bílého masožravého netopýra).

Zdroj: Forbes, Česká Televize.