V roce 1951 začal jezero využívat Sovětský svaz jako uložiště radioaktivního odpadu z jaderného kombinátu Majak. Pokud by člověk během devadesátých let stál na jeho břehu pouhou hodinu, dostal by dávku radioaktivity okolo 600 rentgenů, což znamená jistou smrt.

Jezero se nachází v Čeljabinsku v jižním Uralu a je známé již od 18. století tím, že často vysychalo během let, kdy bylo méně vody. V některých obdobích dokonce zcela zmizelo z mapy.

Do jezera Karačaj byly po mnoho let ukládány radioaktivní odpady. Během této doby bylo jezero přejmenováno na „vodní nádrž V-9“. Jezero se rozkládá na ploše necelých dvou čtverečních kilometrů, přičemž sediment na dně tvoří výhradně vysoce radioaktivní odpad, který v některých místech dosahuje tloušťky až 3,4 metru.

Během šedesátých let nastala období sucha a jezero začalo opět vysychat. A teprve v té chvíli došlo Sovětům, jak obrovský problém toto radioaktivní jezero představuje. Hladina jezera totiž ustoupila a odhalila sedimenty extrémně radioaktivního Cesia–137 a Stroncia–90. Radioaktivní bahno se začalo na slunci měnit v prach, který následně unášel silný vítr a zamořil území o rozloze 2700 čtverečních kilometrů. Desetitisíce lidí se tenkrát ocitlo v bezprostředním ohrožení života.

Tato událost donutila tehdejší úřady jednat a zanedlouho poté bylo rozhodnuto, že se jezero musí utěsnit sarkofágem z obrovských kamenných bloků a betonu. Celý proces trval téměř čtyřicet let a vyvrcholil až 26. listopadu 2015.

Nebezpečnější než Černobyl

V průběhu let bylo do jezera nahromaděno tolik jaderného odpadu, že se z jeho vod uvolnilo do okolní přírody až 120 miliónů Ci, což je dvakrát více než množství, které se uvolnilo během jaderné havárie v Černobylu v roce 1986. Curie je starší jednotka radioaktivity pojmenovaná po Marie Curie-Skłodowské, která stojí za teorií radioaktivity.

Jako uložiště jaderných odpadů bude toto existovat ještě po tisíce let. Vědci totiž tvrdí, že je bezpečnější nechat radioaktivní odpad tam, kde je, než se ho snažit přesunout jinam. Práce radiologů však zdaleka ještě neskončila. Rusko ani žádná jiná země nemá totiž dostatečné zkušenosti s udržováním tak extrémně nebezpečné lokality, jako je tato.

Karačaj bude prakticky celou dobu jeho existence pod neustálým dohledem odborníků. Tradiční metody zahrnují sledování dávky záření gama, intenzitu radioaktivity ve vzduchu a hustotu radionuklidového spadu u vodní nádrže. Kromě toho je také věnována velká pozornost geodetickému sledování, které sleduje pohyby země v různých obdobích.

Do jezera budou přidány nové pevné vrstvy sutin a půdy. V budoucnu bude území pokryto trávou a keři. Na místě ale nemohou být žádné stromy, protože jejich kořeny mohou poškodit betonový sarkofág. Navzdory tomu, co děsivého se nachází dnes už pod zemí, odborníci tvrdí, že lokalita je stabilizována a nemělo by hrozit vážnější nebezpečí. Dále čtěte: (Američané mají velké problémy s odpadem. Čína už ho nechce).