V době vlády Ludvíka XVI. hrál luxus a okázalost největší roli. Šlechta se předháněla v tom, kdo má luxusnější palác, dražší róby a celkově nevěděla, jak více dát své bohatství na odiv. Jedním ze symbolů této rozmařilosti byl slavný náhrdelník, kterého provázela opravdu zvláštní pověst. A dokonce částečně napomohl k vyvolání francouzské revoluce.

Dar pro královu milenku

Původ náhrdelníku byl hnán city lásky, v budoucnu však způsobil nejednu smrt. Král Ludvík XV. se rozhodl dokázat svou lásku oficiální milence madame du Barry, a proto jí nechal vyrobit drahocenný šperk. Náhrdelník si objednal u vyhlášené dvojice klenotníků Charlese-Augusta Boehmera a Paula Bassenge. Muži více jak čtyři roky strávili sháněním drahých kamenů a následnou výrobou náhrdelníku. Králova milenka se však svého náhrdelníku nikdy nedočkala. Ludvík XV. zemřel a jeho milenka byla vyhnána na zámek Louveciennes, který jí kdysi daroval.

Co s ním?

Nastala otázka, co si počít s drahým náhrdelníkem. Klenotníci Boehmer a Bassange se pokusili klenot prodat mladé královně Marii Antoinettě. Ta byla známá svou rozmařilostí a rozhazovačností. U ní ale nečekaně a tvrdě narazili. Věděla, že šperk byl původně vyroben pro královnu metresu a peníze za dědictví po takové ženě rozhodně vynaložit nechtěla. Zadlužení klenotníci se zoufale snažili náhrdelník prodat u všech evropských dvorů, ale marně. Naděje jim svitla, když se narodil francouzský následník trůnu. Šperk znovu nabídli královně, a přestože král projevil vůli ho zakoupit, Marie Antoinetta rázně odmítla. „Za tuto cenu postavme válečnou loď, která bude sloužit králi a státu!“ ohradila se rázně. Takovou reakci rozhodně nikdo nečekal.

Úlisné intriky

Jedna zájemkyně o náhrdelník se přece jen objevila a neváhala kvůli tomu spřádat intriky. Jednalo se o Jeanne de la Motte, která zosnovala událost, která do dějin vešla jako „aféra diamantového náhrdelníku“. Byla to ženská klamu a přetvářky, neváhala si ledacos přikrášlit. Dokonce šířila fámy, že je královninou blízkou přítelkyní. Žena neměla problém vetřít se do okázalého Versailles. V roce 1784 ji oslavili klenotníci, kteří ji prosili, aby přesvědčila královnu ke koupi náhrdelníku.

Tehdy ji napadl šílený nápad. Do svých plánů zatáhla tehdejšího kardinála Rohana. Ten neměl s královnou zrovna přátelské vztahy a jeho milenka Jeanne mu nabídla, že mu pomůže vztahy mezi nimi zlepšit. Prozradila mu, že královna tajně touží po náhrdelníku, nemůže si ho však sama zakoupit. Jeanne následně inscenovala sérii falešných dopisů mezi královnou a kardinálem. Zašla tak daleko, že domluvila tajnou schůzku ve versaillských zahradách. Pod závojem se však neskrývala královna, nýbrž najatá prostitutka. Kardinál se dal lehce oklamat. Pak se prostřednictvím zfalšovaných dopisů nechal instruovat, aby nenápadně koupil šperky a poslal je Jeanne do Versailles. Šperk v ceně 1 600 tisíc livrů měl Rohan převzít s tím, že bude uhrazen ve čtyřech splátkách.

Kardinál však marně čekal na zaplacení i vytoužené povýšení, které mu bylo slíbeno. Začal se tedy domáhat u královského páru vysvětlení. Ukázalo se však, že královna náhrdelník nevlastní. Nakonec byl obviněn z padělání dopisů a nikdo nevěřil jeho verzi. Skončil uvězněný v Bastille.

Ponížený kardinál se královně omluvil, zavázal se, že náhrdelník zaplatí, a požádal krále o veřejný soud. Obvinění byl nakonec zproštěn a s velkými obtížemi dluh splácel. Ve skutečnosti se s ním potýkali ještě jeho potomci, kteří dluh splatili až v 19. století.

Odsouzená zlodějka

Jeanne de la Motte byla nakonec také hnána před soud. Po slavném klenotu však nebylo ani stopy. Společně s manželem ho rozebrala a rozprodala. Nakonec byla odsouzena k veřejnému bičování a označení písmenem „V“, což znamená zlodějka, a doživotnímu vězení. Nicméně znovu se projevila jako mistrně klamu a úniku. Z vězení se jí podařilo uprchnout a usídlila se v Londýně, kde sepsala své paměti.

Veřejností pranýřovaná královna

Aféra se však těžce podepsala na osudu královny. Už tehdy nebyla příliš oblíbená a tato událost její pověsti nepomohla. Po celé Paříži se začaly šířit letáky popisující, jak se „rakouská dáma“ prodala kardinálovi za diamanty. Dokonce i během procesu odsuzujícího francouzskou královnu k smrti gilotinou jí házeli tato falešná obvinění z náhrdelníku zpět do tváře.

Významný francouzský politik Honoré de Mirabeau řekl: „Soud s královniným náhrdelníkem byl předehrou francouzské revoluce.“

Prokletý šperk?

Všechny ženy, které s náhrdelníkem byly nějak spojeny, však zemřely poměrně neslavnými způsoby. Obviňovaná královna skončila pod gilotinou. Stejně dopadla i hraběnka du Barry, která přišla o hlavu o necelé dva měsíce později. A hlavní aktérka? Přestože utekla do Londýna, ani jí nebylo přáno dlouhého dožití. O dva roky později v záchvatu šílenství vyskočila z okna.

Fakta o náhrdelníku

Královnin náhrdelník byl složen z 540 diamantů o 2840 karátech. Jeho cena se odhadovala na 1 600 000 livrů. Tehdy by se za něj daly koupit čtyři zámky v okolí Paříže s parky a okolními pozemky. V přepočtu by dnes vyšel na 260 milionů korun. Psali jsme také: Karel Hynek Mácha si vedl deník, v němž podrobně popisoval svoje, mnohdy výstřední, sexuální praktiky

Autorský článek, další zdroje: thebusinesssoiree.com, britannica.com, stoplusjednicka.cz