Už od narození byl Tomášek ve všem napřed, všechno zkoumal víc než děti Lucčiných kamarádek, všechno chápal rychleji, dříve mluvil, i když nesrozumitelně, na všechno se od začátku ptal a vše chtěl vědět. Ještě před nástupem do školních lavic se naučil sám od sebe číst, psát a počítat. "Myslela jsem si, že bude mít nástup do školy jednoduchý, protože se rád učí a všechno chápe velmi snadno," proto maminku dvou dětí překvapilo, co se dozvěděla ve školce od paní učitelky.

Ač byl Tomášek velmi šikovný, jedno se mu nedalo upřít. "Už od malička byl ufňukané, plačtivé dítě, které trpělo na úzkosti, vše si moc vztahoval k sobě, vše ho ihned rozbrečelo," vypráví dnes hrdá Lucie. "Kdykoliv jsem měla jen na okamžik odejít, držel mě za nohu a po tvářích se mu valily krokodýlí slzy a prosil mě, abych zůstala s ním." Pro Lucii to bylo těžké. Nechtěla synovi ubližovat, ale jako každá matka měla i své povinnosti.

"Když si představíte dětské hřiště, je plné dětí, které si navzájem hrají. Tomášek k nim nikdy nešel a chtěl být buď se mnou nebo sám, nechápala jsem to, ale akceptovala," říká Lucie. "Pořád jsem se ujišťovala, že z toho vyroste. Jednou to byla separační úzkost, jednou období vzdoru, ale kdykoliv jsme překlenuli tabulkové období, Tomášek se vlastně vůbec neměnil," vysvětluje maminka z Plzně.

"Poprvé jsem si začala říkat, že je trochu jiný než ostatní děti asi v pěti letech," přiznává čtenářka. Proto ji ani nepřekvapilo, když si jí jednoho dne odchytila na chodbě ve školce paní učitelka. "Bylo mi řečeno, že Tomášek vše zvládá na výbornou, ale sociální stránka na předškoláka přestává být dostačující a že bychom měli vyhledat odbornou péči. Jinak ho ve škole děti umlátí čepicemi." V tu chvíli se Lucii zatmělo. Uvědomila si, že s jejím synem asi něco doopravdy není v pořádku, když její názor sdílí i žena, které prošly rukama stovky dětí.

Dostala kontakt na pedagogicko-psychologickou poradnu, kam se brzy s Tomáškem objednala. Po dlouhém vyšetření se dozvěděla něco, co ji šokovalo ještě víc, než že Tomášek možná není zralý na školu. "Co mi paní doktorka řekla, by mě opravdu ve snu nenapadlo. Nejenže Tomášek půjde do školy, ale navíc máme doma nadané dítě," euforicky vypráví paní Lucie.

"Čekala nás dlouhá a náročná cesta s vybíráním vhodné školy, jelikož nadané dítě nelze umístit do každé školy. Musí v ní být na takovéto děti zvyklé a připravené, jelikož výuka vyžaduje trochu jiný přístup," vysvětluje maminka. Rodina měla na takovou školu štěstí, i když se nenachází v bezprostřední blízkosti jejich bydliště. Tomášek chodí do druhé třídy, prospívá na výbornou a dokonce navštěvuje některé předměty pro žáky z vyšších tříd.

Lucie je ráda, že je její syn v pořádku, naučila se ho chápat a vycházet s ním trochu jinak, než byla zvyklá, seznámila se situací celé své okolí a najednou do sebe všechno zapadá. "Kdyby mi tenkrát paní učitelka neřekla, ať s Tomíkem někam zajdu, asi by dnes seděl nešťastný na naší spádové základní škole a my bychom řešili, proč má úzkosti a tak špatný prospěch." (Čtenářka si nepřála zveřejnit svou totožnost, proto bylo její jméno i fotografie pozměněny). Dále by vás mohlo zajímat: Děti, které mají vlastní názor a odmítají autority, nejsou neposlušné, ale nadané.

A jak byste se zachovali vy, kdybyste s dozvěděli, že je vaše dítě pomalejší?

Zdroj: Autorský článek, rozhovor se čtenářkou Lucií.