Kdo z nás tvrdí, že máme osud pevně ve svých rukou, tak se naprosto mýlí. Totéž může potvrdit paní Renata (30), které se jedné květnové noci otočil svět vzhůru nohama, jelikož její bezproblémové těhotenství zasáhla krutá rána. "Prostě jsem se v noci probudila a myslela jsem si, že začínám trpět na inkontinenci a odebrala jsem se do koupelny". Po chvíli však zjistila, že v tom problém není.

Ve dvacátém pátém týdnu těhotenství zjistila, že začala odtékat plodová voda. "Začala jsem plakat a volat na manžela, že je něco špatně. Ten ihned přiběhl a začal mě uklidňovat, že bude vše v pořádku. Jenže nebylo." Lukáš se snažil situaci uklidnit, jenže pochopil, že to nemá smysl, a tak začal Renatě balit tašku do porodnice. "Ještě jsem si stihla uvědomit, že musím plodovou vodu zachytit na vložku, abych ji v porodnici odevzdala na přezkoumání," vzpomíná na nejhorší chvíle svého života Renata.

"Adámek spal té noci s námi v posteli a když jsem odcházela, zmocnil se mě pocit zoufalství. Kdy ho zase uvidím, vždyť mu jsou teprve dva roky," rozpláče se Renata. Na tyto dny nerada vzpomíná, byl plné beznaděje a nevědomí, co teď bude dál. Co bude dál s miminkem v břiše, kdo se postará o Adámka. O syna se postarala Renaty starší sestra, která ihned přiběhla, jelikož bydlela jen o vchod vedle a nastávající rodiče odjeli do porodnice.

"V porodnici mě ihned přijali, ale vůbec mi nechtěli věřit, že jsem přišla o plodovou vodu. Temešvéryho test odtok plodové vody nepotvrdil a málem mě poslali zpět domů," rozčileně vypráví Renata. "Když jsem ale z kabelky vytáhla vložku, udělali test znovu a v tu chvíli bylo jasno". Následovala aplikace antibiotik, kortikoidů, monitoring, screening a převoz na specializované oddělení v ÚPMD.

Dnes si myslí, že to všechno zavinila infekce, se kterou se léčila v těhotenství. "Chodila jsem tenkrát na těhotenské plavání a asi jsem se nakazila z vody," nešťastně připouští žena, která to v posledním půl roce neměla vůbec lehké. "Léky, které jsem pak brala, pro mě znamenaly riziko předčasného porodu, což se bohužel vyplnilo".

V nemocnici pak přečkala dlouhých sedm týdnů, kdy se lékaři snažili její miminko udržet v děloze co možná nejdéle. "Ruce jsem měla rozpíchané od jehel, všude samou modřinu, každý týden amniocentéza a od rána do večera strach, že se všechno pokazí," vzpomíná v slzách maminka z Prahy.

Pak přišel třicátý druhý týden. V noci byla silná bouřka, Renata byla po druhé aplikaci vyvolávací tablety. Najednou ji v noci probudily silné kontrakce a následoval převoz na porodní pokoj. Gábinka se narodila po dvou hodinách. "Nestačila jsem ji ani pohladit, políbit. Bylo to hrozné. Ihned ji přenesli do inkubátoru a já vůbec nevěděla, co teď bude následovat. Byla tak maličká. Měla kilo a půl a třicet pět centimetrů."

Příběh této maminky však dopadl dobře. Po dvou měsících si Gábinku po dlouhém pobytu v inkubátoru odnesla domů a zatím je bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. Renata se rozkojla, Gábinka prospívá a všechna její vyšetření vychází skvěle. "Nevím, proč se mi celé tohle stalo, ale do konce života budu děkovat, že jsem měla v neštěstí štěstí a Gábinka je v pořádku." (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní). Dále čtěte: Děti, které mají vlastní názor a odmítají autority, nejsou neposlušné, ale nadané.

Máte podobnou zkušenost? Nebo znáte někoho, komu se předčasně narodilo miminko? Jak to dopadlo?

Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Renatou.