Když malé štěně porpvé upře na stolujícího oči plné naděje, že by mu mohlo z jeho talířku něco kápnout, málokdo dokáže odolat. Jenže prvním soustem, které doputuje z talíře do chlupáčovy tlamy, si celá rodina zadělá na problém.

Loudění u stolu nebo během vaření je běžným nešvarem našich čtyřnohých kamarádů. V předvánočním období, kdy více vaříme či pečeme musíme naše psy o to více hlídat.

Mnoho lidí si myslí, že žebrání nejde odnaučit a prostě ke psům patří. Ale není to pravda. Stačí trpělivost a pár rad, které musíte dodržovat, a váš čtyřnohý miláček se žebrání zbaví.

Pes přesně ví, co dělá

Pejsek je velmi mazaný. Vyhlídne si oběť, která vaří nebo jí něco, co mu voní, stoupne si k ní a pak už jen kouká a kouká. V  závažnějších případech si pes při loudění pomáhá kňučením či šťoucháním. A zde většina lidí udělá chybu, že prostě pejskovi od stolu či při vaření něco hodí, aby byl od něj klid. Nebo jim žebrání přijde roztomilé a psa za něj ještě odmění kusem masa. Pejsek si pak zvykne, že pokud bude loudit, vždy mu někdo něco dá.

Začít by se mělo u štěňátka

Ideální je začít psa trénovat ve štěněčím věku, kdy se učí své návyky. Zde buďte opravdu přísní a nikdy psovi nedávejte zbytky jídla ani nic neházejte od stolu. Pouze mu do jeho misky podávejte stravu v pravidelný čas. Dobré je psům dávat granule nebo konzervy a nevařit jim lidské jídlo, pes si tak zvykne, že má své a vy také své.

Vlastní miska na stejném místě

Pes by měl vždycky jíst ze své misky, která by měla být na stejném místě. V ideálním případě i ve stejnou dobu. Ačkoliv je jídlo vařené pro lidi jako psí strava většinou nevhodné, můžete někdy zbytky od oběda pro psa schovat. V takovém případě mu je ale vždy dejte až po vašem jídle do jeho misky.

Vyhněte se očnímu kontaktu

Máte-li již psa staršího, například z útulku, tak i zde se dá žebrání odnaučit. Když pes začne loudit, vůbec si ho nevšímejte a pošlete ho na jeho místo vždy, když jíte. Také na psa nemluvte laskavým tónem, bude si myslet, že když takto kouká, je to v pořádku a bude v tom nadále pokračovat. Opravdu nikdy mu nic neházejte od stolu. Psoví stačí takto přilepšit dvakrát či třikrát a již si zvykne loudit. Dodržujte pravidlo, že když jíte, tak pes je na svém místě. Pokud jste v restauraci nebo má pes své místo v kuchyni či jídelně, tak s ním při jídle nenavazujte oční kontakt, ten je pro psa často spouštěč loudění.

Izolace

Zvolit můžete i na první pohled tvrdou metodu a to, že když pes začne loudit, tak ho zavřete po dobu svého jídla do místnosti, kde nemá žádné své hračky. Tato izolace ho naučí, že loudění nepřináší nic dobrého. Psovi také dávejte jeho potravu vždy, až dojíte vy. Naznačíte mu tak, kdo je pánem.

Způsob komunikace

Při komunikaci se psem není důležité to, co říkáte, ale to, jak to říkáte. Tedy je žádoucí dát jasný pokyn "fuj!" nebo "místo!". Nemá cenu na psa křičet nebo ho snad začít trestat, stejně tak se vám určitě neosvědčí mluvit s ním lítostivě. Pes si vaše smutné oči a lítostivý může vyložit jako navázání kontaktu a pozvánku ke stolu.

Poslouchat musí všichni

Pokud se rozhodnete, že psa loudit odnaučíte, musíte se domluvit s každým, kdo u vás stoluje, že psovi od stolu nic nedá. A následně to dodržovat. Zakažte členům rodiny nebo například cizím lidem, kteří často nějakou tu mlsku od jídla hodí, aby psům přilepšovali. Pes má své krmivo a neměl by vůbec konzumovat to lidské. Respektovat to musí opravdu všichni. 

Pamatujte, že celý váš systém je silný tak jako jeho nejslabší článek. Takže stačí jedna návštěva, která psa naláduje šunkou z talíře, a vaše úsilí je v tahu. Odnaučit psa loudit může trvat i měsíc, ale pokud vydržíte a opravdu psovi ani jednou nepřilepšíte, tak se žebrat odnaučí.

Jíst se psem z jednoho talíře je nejen nevýchovné, ale navíc vaše jídlo není pro jeho žaludek ideální. O nevhodných potravinách, které máme rádi, ale pro vašeho psa mohou být velmi nebezpečné, jsme psali zde.