Možností je hned několik. Stejně jako v ostatních místnostech se nabízí klasický radiátor, který bývá stále k vidění v některých starších domech. Před desítkami let ostatně žádná jiná možnost neexistovala. Radiátor napojený na vodovodní potrubí místnost vyhřeje, ale bohužel zabírá místo. Odhalené jsou ve většině případů i trubky táhnoucí se po zdi.

Standardem je teplo od podlahy

Když pomineme vizuální stránku věci, ani ten nejlepší radiátor nevyřeší chlad od podlahy. Dlouhodobým standardem je proto podlahové topení, které lze napájet jak z teplovodního okruhu, tak z elektrické sítě. Obě varianty je možné dodělat v koupelně dodatečně. Ideálně ovšem při větší rekonstrukci koupelny, hloubkovému sekání do podlahy se totiž nevyhnete.

Počítejte se složitější instalací a vyššími pořizovacími náklady. Výsledek ovšem stojí za to. Z vyhřáté vany nebo sprchového koutu nestoupnete na studenou dlažbu, ale vyhřáté kachle. Komfort vám zajistí i koupelnová předložka. Jaký zvolit materiál, jsme psali zde.

Vodní vytápění, nebo elektrické?

• K vodnímu vytápění je zapotřebí ohřev vody v plynovém kotli, který je třeba někam umístit. Pořizovací náklady na tento způsob podlahového topení jsou mnohem vyšší, stejně tak je náročnější i instalace, následná spotřeba ale pro změnu o něco nižší než v případě elektřiny. Instaluje se nejčastěji u novostaveb.

• K elektrickému topení je zapotřebí pouze rohož, kterou ovládáme pomocí termostatu. Vyjde na podstatně méně peněz, na druhou stranu je o něco dražší jeho provoz. Výhodou však je, že jej lze regulovat a zapnout například deset minut předtím, než se plánujeme jít koupat. Případně časovat.

• Co se týče opravitelnosti, je na tom lépe elektrický způsob vytápění. Potíž s přepáleným spojem lze vyřešit mnohem snáz než prasklé potrubí. Podle výpočtů některých odborníků se náklady na pořízení a spotřebu v případě vodního a elektrického vytápění srovnají přibližně za deset let. Roli ovšem hraje i izolace domu. V každém případě je lepší nechat si při výběru poradit odborníkem. Právě ten by vám měl říct, jaký způsob je pro váš dům či byt ten nejvhodnější.

U žebříků hraje roli výkon

Podlahové topení ovšem nevytopí koupelnu jako takovou. Klasické radiátory nahradily v řadě domácnostech topné žebříky, které je možné instalovat na stěnu tam, kde to umožňují dispozice koupelny. Slouží zároveň jako praktický sušák na ručníky či drobné prádlo. Toto vytápění je velmi oblíbené, klasickým žebříkům v lakované bílé barvě, které jsou cenově nejdostupnější, však už odzvonilo. Stylovější jsou chromované typy, z nerez oceli nebo v nejrůznějších barevných provedeních. Dbejte na to, že žebřík nemusí zajišťovat jen praktickou stránku věci, ale může se stát i designovým prvkem vaší koupelny. Ostatně nemusí to být jenom žebřík. Nabídka je široká.

Topné těleso je možné dodat i na míru. V případě výběru z klasických rozměrů potom vždy dbejte kromě vzhledu a velikosti také na výkon, který má vliv na případné tepelné ztráty v koupelně. Orientačním údajem je přibližně 50 W na každý m3 místnosti. Stejně jako v případě podlahového vytápění je možné napojit topné těleso na vodu či na elektřinu. Řada domácností se dnes přiklání právě ke kombinaci podlahového topení a designového žebříku.

Infrazářič jako designový prvek

Poslední druh vytápění pracuje na principu vysílání elektromagnetických vln. Sálavým panelem, který produkuje teplo, může být klidně zrcadlo nebo obraz. Jeho výhodou je kromě hezkého designu fakt, že hřeje ihned po tom, co se zapne. Musí však být umístěn na bezpečném místě a nutno dodat, že stinná místa mohou ohřev vzduchu v koupelně znemožnit. Berte proto v úvahu dispozice vaší koupelny.