Něco málo k historii

Existují zmínky o tom, že předkřesťanské germánské národy během chladných a tmavých prosincových dní pomocí věnce se zapálenými svíčkami vyjadřovaly naději toužebně očekávaných delších a teplejších jarních dní. Ve Skandinávii během zimy byly zapálené svíčky umístěny do kruhu a lidé se modlili k bohu světla, aby otočil zem zpět ke slunci, prodloužil dny a vrátil na zem teplo.

Ve středověku si křesťané přizpůsobili tuto tradici a používají adventní věnce jako součást své duchovní přípravy na Vánoce. Koneckonců, Kristus je "Světlo, které přišlo na svět," rozptýlit temnoty hříchu a vyzařovat pravdu a lásku Boha.

Jiné důkazy naznačují, že adventní věnec byl vynalezen až v 19. století. V době adventu se děti v hamburské škole Rauhes Haus, založené protestantským pastorem Johan Hinrich Wichernem, každý den ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 J. H. Wichern postavil velký dřevěný kruh a položil na něj 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Malou svíčku zapálil postupně každý všední den v čase adventu. V neděli rozsvítil velkou bílou svíčku. Tento zvyk se ujal na půdě protestantské církve v Německu. Později se adventní věnec vyvinul do menší podoby se čtyřmi nebo pěti svíčkami, jak jej známe dnes.

Proč přírodní materiály

Symbolika adventního věnce je krásná. Věnec je vyroben z různých jehličnanů, které znamenají trvalý život. I tyto jehličnany mají tradiční význam, který lze interpretovat v naší víře:

• Vavřín znamená vítězství nad pronásledováním a utrpením.
• Borovice, cesmína a tis znamenají nesmrtelnost.
• Cedru se připisuje síla a uzdravení.
• Cesmína má i speciální křesťanský symbol - pichlavé listy připomínají trnovou korunu.

Kulatý tvar věnce, který nemá začátek ani konec, symbolizuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život. Šišky, oříšky nebo semínka zdobící věnec jsou symbolem života a vzkříšení. Vše dohromady vyjadřuje nesmrtelnost naší duše a věčný život.

Čtyři, nebo pět svíček?

Čtyři svíčky reprezentují čtyři týdny adventu. V současnosti se používají adventní věnce se svíčkami různých barev, měly by však být fialové nebo tmavomodré, které připomínají liturgickou barvu adventu. Ovšem s výjimkou třetí svíčky v pořadí - ta je totiž zasvěcena přátelství a měla by být růžová. Svíčky by se měly zapalovat proti směru hodinových ručiček. Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista. A ještě je důležité pořadí, v jakém se svíčky zapalují:

1. svíčka se zapaluje v první adventní čili železnou neděli. Svíčka se jmenuje Naděje. Podle starých zvyků by ji mělo zapálit nejmladší dítě rodiny.

2. svíčka se zapaluje na druhou, tzv. bronzovou adventní neděli. Svíčka se jmenuje Mír. Podle starých zvyků by ji mělo zapálit nejstarší dítě rodiny.

3. svíčka se zapaluje na třetí, tedy stříbrnou neděli. Jmenuje se Přátelství a měla by být růžové barvy. Na třetí adventní neděli podle zvyklostí zapaluje svíčky matka rodiny.

4. svíčka se zapaluje na zlatou neděli. Svíčka se jmenuje Láska. Podle tradic svíčky na čtvrtou adventní neděli zapaluje otec rodiny.

5. svíčka se zapaluje na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a je zasvěcena Kristu. Na moderních věncích chybí, případně se vkládá do středu.

Zdroj: TZ Rotkäppchen, wikipedia.org.