Tyto výsledky ukázal monitoring šelem, na kterém se podílejí Hnutí DUHA Olomouc, Česká zemědělská univerzita a partneři projektu OWAD, polské sdružení WILK, Správa národního parku Šumava a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Data se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2017/2018, což zahrnuje období od května 2017 do konce dubna 2018, které lépe odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků než kalendářní rok: vlčata se totiž většinou rodí v dubnu.

Genetický výzkum publikovaný v loňském roce ukázal, že Česká republika se nachází na křižovatce rekolonizačních cest vlků z různých koutů Evropy. Nejčastěji se do Čech dostávají vlci ze severu - ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a Německu. Na Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat. Ojediněle se na našem území mohou dostat vlci až z Alp, odkud pochází jeden ze šumavských vlků.

Jediná vnitrozemská smečka už pátým rokem obývá Ralskou pahorkatinu v blízkosti Doks, rozmnožila se poprvé v roce 2014. Od té doby vlci postupně osídlují pohraniční hory od Krušných hor, přes Šluknovsko, Lužické hory až po Broumovsko, kde se kromě smečky v předešlé zimě usídlil i další vlčí pár. Nově se vlčí teritoria etablují i v jižních Čechách, kromě Šumavy také v Novohradských horách a na Třeboňsku na česko-rakouském pomezí.

U některých párů zoologové v létě 2018 potvrdili reprodukci, kompletní zhodnocení vlčího roku 2018/2019 se však uskuteční až po ukončení zimy, kdy se profesionální mapovatelé i dobrovolníci věnují zimnímu stopování. „Trend, který v České republice v posledních letech pozorujeme, kopíruje to, co vidíme v dalších evropských zemích. Vlci se dnes již vyskytují ve všech větších evropských státech - například do Dánska, Nizozemí nebo Belgie přišli vlci také ze středoevropské nížinné populace stejně jako k nám,” poznamenal Miroslav Kutal, akademický pracovník Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA.

Na rozdíl od rysů nebo medvědů se v Evropě neuskutečnily žádné umělé reintrodukce. „Nejsou totiž potřeba - vlci nám ukazují obdivuhodnou schopnost znovu kolonizovat naši krajinu,“  doplnil Kutal s tím, že vlci lesníkům a myslivcům pomáhají snižovat přemnožené kopytníky. „Mohou napadat také nehlídaná hospodářská zvířata, především ovce. Škody, které vlci působí na domácích zvířatech, však nevzrůstají přímo úměrně stoupajícímu počtu vlků. Podle krajských statistik se sice v roce 2016 škody skokově zvýšily, v roce 2017 ale počet zabitých zvířat mírně poklesl, navzdory více než dvojnásobnému nárůstu vlčí populace. Podobný trend byl zaznamenán i v sousedním Sasku,“ dodal Kutal.

Podle výzkumníka z České zemdělské univerzity a vedoucího projektu OWAD Aleše Vorla je jisté, že vlků bude ještě přibývat. „Dle dosavadních výsledků a znalostí ekologie vlka v letošním roce a nadcházejících letech očekávám na území ČR vznik dalších teritorií (spíše v odlehlých venkovských pohraničních oblastech). Vlk je díky své vysoké mobilitě schopen celou naši zem přeběhnout za několik nocí. Představené výsledky dokládají, že se v ČR vyskytuje dosti rezidentních vlků (obsadili a obhajují svá teritoria, jak je možno vidět z mapy). V naší krajině je ale možné zaregistrovat i solitérní vlky, kteří teprve hledají partnera či vhodný biotop; na jejich pobytové stopy je možné narazit prakticky kdekoliv v ČR (i mimo existující teritoria),“ uzavřel Vorel.