Výsledkem tehdejšího tažení byli premiér Nečas a jeho ministr financí Kalousek. Bylo několik nezdaněných kabelek bývalé kantýnské, padlá vláda a hlavně… Babiš u moci.

Podle Kovandy postupně pochopili, že se v něm spletli, resp. že je jaksi převezl, využil a odhodil, a rádi by zase někoho jiného. Konečně někoho, kdo bude „vládnout moudře a spravedlivě“. Nikdo takový ale není. Jsme jenom lidé. Takže čím méně moci nad našimi životy jiní politici mají, tím lépe. Jenže tohle pořád není v obecném povědomí. Pořád se věří v příchod osvíceného vládce. Takže se mnozí zase spletou, jako s Babišem. Až pochopíme, že klíčem je zmenšení a osekání státu, razantní snížení přerozdělování, bude to malý zázrak. Zatím jsme mu bohužel vzdáleni. Což právě dokládá debata o zrušení superhrubé mzdy.

Podle Kovandy i ta část vlivných lidí a expertů, jež se má za protržní, najednou její zrušení kritizuje. Protože Babiš. Vždyť ale přece jde o rozsáhlé snížení přerozdělování. Prakticky všichni lidé si polepší; pohorší si vlastně jen část velkých vlastníků řady nemovitostí, tak co? Jenže „protože Babiš“, je tohle snížení daní špatně. Prý totiž může rozvrátit veřejné finance. I údajně protržní experti se najednou dojemně strachují, aby stát měl dost peněz. K nevíře.

Přitom to veřejné finance rozvrátí jen stěží, míní Kovanda. Zrušení superhrubé mzdy je ve skutečnosti jejím přerušením. Na dva roky. Ročně má veřejné finance připravit dle Národní rozpočtové rady o 88 miliard, za dva roky tedy o necelých 180 miliard. Přitom z takzvaného fondu obnovy EU dostane Česko 182 miliard – což jsou peníze, se kterými jsme až do letošního července vůbec nemohli počítat. Z těchto evropských peněz tak vlastně platíme snížení daní.

Ne že bychom měli hned rozjařeně tleskat obřímu přerozdělování na úrovni EU, i to má své náklady; jde jen o ilustraci, že argument rozvratu tuzemských veřejných financí je hlavně účelový. Protože Babiš, uzavírá Kovanda. Situace v Česku není dobrá. Stát selhal a nefunguje tak, jak by měl.