Podíl odpovídal jen 4,6 procenta osob. Vyplývá to z údajů, které nově zveřejnil Eurostat. Průměrný údaj za celou Evropskou unii přitom odpovídal 5,4 procenta. Práce z domova je tedy v ČR rozšířena nakonec jen mírně podprůměrně v porovnání s EU jako celkem. Je navíc třeba vzít v potaz strukturu ekonomiky, která Česko v rámci mezinárodního srovnávání spíše znevýhodňuje. Vysoký podíl průmyslové produkce na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky, prakticky nejvyšší ze všech zemí EU, totiž pochopitelně poměrně citelně omezuje možnost práce na bázi „home office“, neboť ta je v průmyslové výrobě prakticky vyloučena.

Nejrozšířenější je v rámci EU práce z domova v Nizozemsku a Finsku, kde loni takto obvykle pracovalo 14,1 procenta zaměstnaných osob. Silně je práce na bázi „home office“ zastoupena také v Lucembursku (11,6 procenta) a v Rakousku (9,9 procenta). V nových zemích EU je práce z domova mnohem méně častý model. V Bulharsku z domova pracuje nejméně lidí v EU, pouze 0,5 procenta. Podobně jako na tom Rumunsko, kde podíl osob zaměstnaných na „home office“ dosahuje pouze 0,8 procenta. Nízké číslo dále vykazují také Maďarsko, Kypr, Chorvatsko či Řecko.

Podíl zaměstnaných osob pracujících obvykle z domova se v posledních deseti letech v EU pravidelně pohybuje kolem úrovně pěti procent. Od roku 2009 však narostl podíl těch osob, které pracují z domova alespoň občas, a to z šesti na devět procent v loňském roce.

Jak upozorňuje ekonom Lukáš Kovnada v důsledku koronakrize tedy v příštích letech zřejmě dojde k poměrně znatelnému navýšení podílu jak těch osob, které pracují z domova obvykle, tak zejména těch, které takto pracují alespoň občas.

Z domova doposud pracovaly spíše ženy než muži, ačkoli rozdíl v procentuálním zastoupení dle pohlaví je jen mírný (5,7 vs 5, 2 procent). Z domova také pracují spíše starší osoby. Těch ve věku 50 až 64 let takto v EU pracuje 6,6 procenta, zatímco ve věkové skupině 25 až 49 let je 5,2 procenta a ve věkově skupině od patnácti do 24 let pouze 2,1 procenta zaměstnaných osob.