Česko i v roce 2019 zůstalo „levným chlévem Evropy“. Podle předního českého ekonoma Lukáše Kovandy problémem českého zemědělství zůstala loni poměrně nízká přidaná hodnota domácí produkce, která prohlubuje schodek agrárního zahraničního obchodu. Čísla ministerstva zemědělství k agrární produkci v ČR v loňském roce konstatují její růst na 151 miliard korun, což je meziročně o devět miliard více.

Český statistický úřad potvrzuje převážně růstovou tendenci loňské živočišné zemědělské produkce. O necelá dvě procenta meziročně vzrostla výroba hovězího masa. Příznivé z hlediska dlouhodobého rozvoje tuzemského zemědělství a ostatně i potravinářství je to, že se produkce hovězího zvýšila navzdory klesajícímu počtu skotu ve výkrmu. Důvodem je snížení vývozu, a naopak zvýšení dovozu zvířat určených k porážce.

Jedná se tedy o posun žádoucím směrem, neboť dlouhodobým problémem českého zemědělství a potravinářství je vývoz nízké přidané hodnoty, například živých zvířat, při současném nepřiměřeně vysokém dovozu vyšší přidané hodnoty, například již zpracovaného masa. Česko tak tedy často dováží vyšší přidanou hodnotu, tedy i práci zahraničního zpracovatele, než jakou vyváží, což zásadním způsobem prohlubuje schodek agrárního zahraničního obchodu. K jeho prohloubení došlo i loni. Deficit se z úrovně 41,7 miliardy prohloubil na 47,2 miliardy. Příslušná čísla dnes zveřejnilo ministerstvo zemědělství. Schodek se sice prohlubuje, ale přece pomalejším tempem než loni. 

Výroba loni mírně rostla také v případě drůbežího masa, meziročně o více než dvě procenta. Naopak mírně klesla v případě vepřového. Celosvětový trh s vepřovým, prasaty a selaty byl ovšem loni poznamenán šířící se epidemií afrického moru prasat, která propukla v roce 2018 a loni se šířila nejen v Asii, ale i v některých evropských zemích, včetně třeba Polska.

Tuzemské zemědělství loni celkově, i při zahrnutí rostlinné výroby, vykázalo solidní výsledek své celkové produkce, a to zejména vzhledem k nepříznivým podmínkám, které v roce 2019 panovaly. Klimatické podmínky byly sice příznivější než předloni, ale přesto sucho, jarní mrazy a další neblahé situační vlivy představovaly zásadní výzvu z hlediska tuzemských zemědělců.

Z nákladových položek zemědělce trápí zejména vzestup mzdových nákladů, nájemného z budov a pozemků, navýšení pachtů a růst cen osiv a hnojiv. Zemědělci obecně čelí a čelit budou růstu cen energií v čele s elektřinou. To vše se v letošním roce projeví růstem cen některých potravin pro domácnosti až o dvacet procent, některé z položek zdraží jen nepatrně, takzvaně „o inflaci“.

Cenové tlaky by letos měly z důvodu relativně dobré sklizně polevit oproti loňskému roku u brambor, naopak zesílí u masa, zejména vepřového. Klíčovou výzvou českému zemědělství a veterinární správě je zamezení zavlečení zmíněné epidemie afrického moru prasat do Česka. Vepřové maso v ČR může v jejím důsledku letos v ČR zdražit o dalších až dvacet procent, v podobném rozsahu přitom zdražovalo už loni.

Podle Lukáše Kovandy klíčovým problémem českého zemědělství zůstala i v roce 2019 vzpomínaná prohlubující se záporná bilance zemědělského zahraničního obchodu. Ta plyne do značné míry z té skutečnosti, že přidaná hodnota českého vývozu je nižší než přidaná hodnota agrárního dovozu do ČR. Jde o letitý bolák českého zemědělství, který je způsoben předně nastavením společné zemědělské politiky EU a dotačních programů a politik jednotlivých členských zemí.

Primárním problémem českého zemědělství tedy není to, že bylo hluboce nesoběstačné, nýbrž to, že struktura tuzemské zemědělské výroby je až příliš vychýlena ve směru produkce, a tedy i vývozu agrárního zboží nízké přidané hodnoty, shrnuje Kovanda.