Poprvé se objevily informace o tom, že v atmosféře Jupiteru jsou blesky podobné těm na Zemi na základě poznatků sondy Voyager 1 v roce 1979. V blízkosti Jupiteru totiž sonda zaznamenala signály, které byly převedeny do zvukové stopy, která vykazovala známky jakéhosi hvízdání, které provází i blesky na Zemi. Další doprovodné signály se vědcům ale nikdy na Jupiteru objevit nepodařilo.

K průlomu v tomto výzkumu přispěla o několik desetiletí později sonda Juno, která se k planetě poprvé přiblížila v roce 2016. Juno se totiž každých 53 dní přiblíží k planetě na vzdálenost pouhých 4 000 kilometrů.

Díky mnohem citlivějším přístrojům na palubě Juno, než jakými disponoval její předchůdce, vědci zjistili, že elektromagnetické signály vyzařované bleskovými výboji na Jupiteru jsou mnohem podobnější těm pozemským, než se dosud myslelo. Mikrovlnný detektor ukázal, že nejvíc blesků vzniká ve středních a polárních oblastech, naopak kolem rovníku žádné signály nezachytil.

Dříve se vědci domnívali, že blesková aktivita na Jupiteru je až tisíckrát nižší než na Zemi, přičemž se opírali převážně o data ze sondy Voyager. Juno ale při svých osmi blízkých obletech shromáždila mnohem rozsáhlejší soubor měření blesků. Ukázal, že četnost blesků na obou planetách je srovnatelná. Bližší popis analýzy, kterou čeští vědci použili, vyjde v časopise Nature Astronomy.

Okolí Jupiteru se stalo pro vědce důležitým místem také proto, že v jeho blízkosti nedávno objevili velice zvláštní asteroid  (čtěte: Ve stínu Jupitera vědci odhalili vzácný asteroid. Slunce obíhá v opačném směru a nepochází ze Sluneční soustavy).