Astronaut mise Apollo 17 Harrison Schitu se na návštěvě Měsíce v roce 1972 nadýchal měsíčního prachu a měl velice nepříjemné obtíže. Stalo se tak poté, co rozvířil v prostorech modulu prach, který přinesl jeho velitel.

Celý den se potom Schitu potýkal se zdravotními komplikacemi podobnými těm, které mají lidé se senou rýmou. Pálení v krku a slzení očí však nebylo způsobeno alergií na Měsíc, ale toxicitou jemných zrnek. Vědci tento závěr zveřejnili v nedávné studii zabývající se zdravím astronautů ve vesmíru.

Studie zveřejněná v časopise GeoHealth detailně ukazuje, jak nebezpečný může být měsíční prach na buněčné úrovni. Závěry výzkumu jsou velmi nepříznivé a prach na povrchu Měsíce může být stejně nebezpečný jako stín na jeho odvrácené straně. Laboratorní testy totiž prokázaly, že prach z Měsíce dokáže spolehlivě zabít až 90 % buněk v plicích a mozku člověka (čtěte: Indie plánuje riskantní misi na jižní pól Měsíce).

Namísto prachového zrna, které známe u nás na Zemi, jsou ta na Měsíci mnohem ostřejší. Většinou pocházejí z dopadu mikrometeoritů a díky absenci povětrnostních podmínek zůstávají ostré a hrubé a pokud jsou vdechnuty hlouběji do plic, mohou se zařezávat do plicních buněk. Prach na Měsíci se také může snadněji vznášet a půda může být elektrostaticky nabitá, díky neustálému tření.

Prachové částice proto snadno mohou přilnout v záhybech ke skafandru a astronauti je s sebou přinesou do obytných prostor. Když se pak uvolní, mohou bránit v činnosti citlivých zařízení, zaseknout zipy, ničit oblečení a jak to na sobě pocítil Schmitt, způsobit problémy lidskému tělu, pokud se náhodně dostanou do astronautova organismu.

Vědci newyorské Stony Brook University chtěli zjistit, jak nebezpečný může být měsíční prach uvnitř plic. Vzhledem k vzácnosti materiálu vědci použili náhražku v podobě složek, které byly obsaženy ve skutečném měsíčním prachu. Mezi tyto materiály patřil popel z Arizony, prach z lávy z Colorada a sklovitý, v laboratoři vytvořen jemný prášek, který byl v minulosti vyroben pro výzkum půdy Měsíce.

Nejhorší účinky na lidský organizmus měl nejjemnější vzorek, který zabil 90 procent buněk, které mu byly vystaveny. Buňky nesly známky poškození DNA, která by mohla způsobit rakovinu nebo neurodegenerativní choroby.

NASA tuto hrozbu zná a nebere ji na lehkou váhu, protože vyvíjí hned několik metod pro omezení kontaktu prachu s lidským organizmem. S plánovanými misemi na Měsíc je totiž riziko stále více reálné (čtěte: Vědci plánují postavit základnu na Měsíci. Konečně objevili vhodné místo).

Ve hře je tak například speciální technologie, která by na povrchu skafandru vytvořila antiprachový štít pomocí elektricky nabitých částic. První laboratorní testy ukázaly, že tyto štíty fungují dobře a některé vzorky panelů jsou nyní testovány na Mezinárodní vesmírné stanici. Zda je možné tyto panely zabudovat do skafandrů, se teprve ukáže.